Kolem Velikonoc nastává čas, kdy se definitivně probouzí neposedná krev všech vodáků, odmítá nadále setrvávat na místě.
Nemilosrdně velí vzít do ruky pádlo, veslo nebo alespoň nějaké nářadí a když už ne se přímo na vodu vypravit, alespoň se s přes zimu nahromaděnou energií pustit do oprav svého plavidla
Je to doba „odemykání řek“, říček i všelijakých potůčků, prvních výprav na moře, a to nejen u nás, ale skoro po obvodu celé severní polokoule. Zatímco u nás většinou sluníčko už pěkně hřeje a poprvé spaluje kůži (i když pamatuji i Velikonoce, kdy jsem ráno na palubě své plachetnice uklouzl po zamrzlé louži) a počasí je k opravářům milosrdné, v severněji položených zemích je ještě stále zima. Ale stejně se už musí začít s přípravou sezony – ve Skandinávii je totiž podstatně kratší. Začíná v červnu a kolem poloviny srpna už přichází nevlídné, deštivé počasí, kdy za jeden den dokáže zchladnout moře i o deset stupňů a vzduch ještě víc, takže je potřeba být na den D pečlivě a hlavně včas připraven. Proto i tam putují lodě ze svých zimních úkrytů, odhazují krycí plachty a rozeznívá se koncert nástrojů navracejících jim lesk a důstojnost.
Jen jachtař propadlý své lodi celým srdcem dokáže pochopit to úsilí a touhu, se kterou berou lidé jemu podobní do ruky brusky, pilky, vrtačky a štětce, ponořují se do oblaků broušeného laminátu a nechávají po sobě stékat nesmytelné čurky barev. Každý má totiž před sebou vidinu letního dobrodružství – bez ohledu na to, zda svoji milovanou loď spustí „jenom“ na Slapech, nebo vyrazí do mořských vln. Ono to totiž stojí za to.
Nezapomenu na okamžik, kdy jsem právě ve Skandinávii trávil první chvíle na moři s dvanáctimetrovou plachetnicí vybavenou tak, že jsem (v té době – počátkem devadesátých let) nevycházel z úžasu. Ale hlavně měla skutečné kormidelní kolo!
Vyplutí ze Stockholmu je zážitkem samo o sobě. Můžete se prakticky nalodit přímo pod královským palácem a potom plout mezi nesčetnými ostrovy i několik dní. Tu se potkáte s obrovským plujícím turistickým „barákem“ pod vlajkou třeba Viking Line, který vyváží alkoholu chtivé opilce k ruským či finským břehům, tu na vás vykoukne za ostrovem majestátní Vaxholm, hrad přímo nad mořem, a pak se protahujete úzkým kanálem kolem, ale nic není víc vzrušujícího, než když se před vámi otevře volné moře.
Vy víte podle mapy, že tam někde před vámi je kupa kamení nazývaná Stora Nassa, ale před sebou vidíte jenom rovnou čáru obzoru. A najednou vám dojde, že studium navigace zase není tak k zahození. A třebaže jste se až do této chvíle cítili novopečeně zkušeným kapitánem, nepohrdnete radou zkušeného mořského vlka, který vám pomůže určit kurz.
A potom stojíte za kormidlem, úzkostlivě sledujete kompas a snažíte se udržet loď ve správném směru. Sice vám pomáhá řada přístrojů sledujících směr, sílu a úhel větru, ale někde hluboko v duši hlodá červík pochybností – je tam za tím obzorem skutečně nějaká pevná zem?
Slunce se kloní k západu a konečně se objeví tečka. Jak roste, rozeznáváte první skaliska, množství malých zátočinek, odpočívající ptáky. Podařilo se vám najít cíl. Pusté baltské souostroví, kde budete kralovat sami sobě. Už už se chystáte zavelet posádce sundat plachty, když vám zkušený mořský vlk – majitel lodě – vezme kormidlo z ruky, nastartuje motor a opatrně zajíždí do jedné zátoky. V rozčarování jen těžko chápete proč, pak si všimnete mělkého dna posetého kameny a pomalu mu odpustíte. Sotva se lávka dotkne pevné země, vyskočíte na břeh a ženete se na nejbližší skalisko, abyste se rozhlédli po nově objevené pusté zemi. A uvidíte, že skoro z každé zátočinky ční stěžeň, skoro na každém balvanu nad zátočinkou stojí rozdychtěný plavec, obhlížející „svoji“ zemi.
A nevadí vám to. Protože jste právě poprvé zakusili cestu mořem, kde kolem vás není nic jiného než mořské vlny, poprvé jste kolem sebe měli jen nekonečný obzor, poprvé jste se trefili na nepatrný bod mapy uprostřed nekonečné modře.
A to je právě ten důvod, proč o Velikonocích musím stát na palubě své lodi, byť ještě odpočívající na zimovišti. Aby mohl přijít ten krásný okamžik, kdy jdou plachty nahoru a loď se potichu, jenom se slabým šelestěním vydá vpřed.
Foto autor
