Létání… Krásný sen, o jehož splnění usilovalo několik generací na všech kontinentech, od primitivních kmenů až po vyspělé civilizace. Géniové jako Leonardo da Vinci byli jen malý kousek od toho, aby se jim odvěkou touhu člověka podařilo uskutečnit. Vznést se vysoko nad oblaka ale láká lidi i dnes, v době satelitních družic, raketoplánů a meziplanetárních cest…
Ultra lehké potěšení
V poslední době si získává stále více příznivců létání na takzvaných ultralightech. Roli v tom hraje i relativně snadná cesta jak tento nevšední zážitek realizovat, k zapsání do kurzu totiž stačí zdravotní způsobilost a dovršení věku patnácti let! Pokud uchazeč splní
;)
tyto dvě podmínky, může se zúčastnit výcviku. Než však získá
leteckou licenci a dostane se k pilotování musí dokonale
zvládnout teorii na aerodynamicky ovládaném stroji a poté i pilotáž
ve vzduchu. Při výcviku platí pravidlo, že složitější prvky se učí
až poté, co jsou dokonale zvládnuty jednodušší, žáci musí být na
závěrečnou zkoušku s inspektorem Letecké asociace ČR dokonale
připraveni, obvykle se k ní dostanou po nejméně dvaceti letových
hodinách (ti, jimž to jde obtížněji, nalétají logicky víc). Při ní
mají za povinnost předvést (kromě jiného) ostré zatáčky, nouzové
přistání s vysazeným motorem a další prvky. Nároky musí vždy
zohledňovat všechny faktory, tím nejhlavnějším je pochopitelně
bezpečnost.
Jistota dvojnásobku
Stát se pilotem ultralightu není zrovna levná záležitost. Cena vyučovací hodiny se pohybuje kolem 2000 Kč, náklady na absolvování kurzu tak obvykle dosáhnou částky cca 65 000 Kč u průměrně zdatného žáka, mohou ovšem být i dvojnásobné - když u něj bezpečné ovládání stroje nedosahuje požadované úrovně. Přesto si letecké školy na nedostatek práce nestěžují.
;)
Po nehodách ultralightů se vždy diskutuje, že mnozí absolventi mají sice potřebný výcvik, ale schází jim zkušenosti. Něco na tom bude, veteráni z druhé světové války totiž unisono tvrdí: „když nalítáte šedesát hodin, myslíte si, že umíte všechno. Když překročíte stovku, zjistíte, že neumíte nic“. Pilot se prostě učí neustále a čím dřív to pochopí, tím lépe pro něj. Ti co to nepochopí, nebo si to nechtějí přiznat, se bohužel, stávají číslem ve statistice nehod. Jsou ovšem jedinci a není jich málo, co vůbec nemají pilotní či technický průkaz a přesto létají, kontrola je obtížná.
Jak se vznést
Že by právě oni mohli nejsnáze zavinit havárii se samo nabízí, ale smutným faktem, bohužel, je, že většina z nich má příčinu v neukázněnosti pilotů s licencí. Zejména jde o přecenění schopností, nerespektování vzdušných koridorů, či nedbalou předletovou prohlídku. Poruchy na technickém zařízení jsou spíš výjimkou, takže pokud se dodrží všechna pravidla, je míra rizika poměrně malá - nakonec prestižní britská pojišťovna Lloyd řadí piloty ultralightu do stejné kategorie jako potápěče a motocyklisty.
Jak němu vůbec přijít? Jsou dvě možnosti. Postavit si ho, nebo
využít nabídku firem, které je prodávají - tam už ale jde cena do
několika milionů. Existuje naštěstí i třetí a ;)
nejschůdnější varianta - pronajmout si ho v některé
z mnoha leteckých škol. Někteří podnikatelé ho však už
používají jako běžný dopravní prostředek. Při cestě na střední a
delší vzdálenosti jde totiž nejen o časově, ale - přestože se to
nezdá - i finančně výhodnou možnost variantu. Nejnovější typy totiž
spotřebují při rychlosti kolem 200 - km/hod pouze 12 až 14 litrů
benzínu!
Nebe nad hlavou
Když se k tomu připočte volné nebe, kde jsou sice omezené prostory, ale neexistují uzavírky, mýtné, ani zácpy, a nádavkem krásný výhled na matičku zemi z výšky čtyř kilometrů, není asi co řešit. Ten se nakonec naskytl i mě, když jsem využil nabídky zkusit si, jaký pocit být pasažérem tohoto „stroje“.
;)
Musím přiznat, že jsem do něho vstupoval s menší nedůvěrou, ačkoli se jinak létání nebojím. Ta byla částečně daná malými rozměry - vrtule je větší než pilotní kabina a celková délka si nezadá s limuzínou, navíc zapracoval psychologický faktor, když jsem pojal silné podezření, že ta věc nemá vůbec motor (má, i když jen jeden, ale jeho chod je tak tichý, že není z větší vzdálenosti slyšet). Nemá smysl popisovat věci, co si člověk musí vyzkoušet, takže jen konstatuji, že to byl skvostný zážitek, který lze jen doporučit.
Domácí kutilové
Pro naši národní povahu zcela typickou zajímavostí je, že až 70% z registrovaných ultralightů tvoří amatérsky postavené. „Domácí výroba“ ovšem začala postupem času nést ovoce, zahraniční zákazníci postupně začali oceňovat um českých konstruktérů.
;)
Mnozí, co kdysi začínali „na koleně“, si založili firmy a v nich
produkují letouny, které s velkým úspěchem vyváží (v exportu
jsme na třetím místě na světě). Najdeme je na všech kontinentech,
pár jich má dokonce ve výzbroji indická armáda! Navíc existuje
početná skupina nadšenců, pro které se stalo koníčkem vyrábět
„ultralehké“ repliky historických letounů z první či druhé světové
války. Pár si jich před lety „zahrálo“ ve filmu Tmavomodrý svět,
kde nahradily stroje, které se již v originále nedochovaly
nebo byly pro tvůrce nedosažitelné…
JAN JANULA
foto http://www.tl-ultralight.cz/cz/
