IV. dobový letecký den v Mladé Boleslavi

Asi podobně, jako se vozit ve staré Aerovce. Je to nepohodlné, pomalé, určitě neekonomické, ale nevýslovně krásné. To vše mě napadlo v pátek 17. června v předvečer 4. dobového leteckého dne v Mladé Boleslavi. Na všech volných plochách před hangáry totiž stály aeroplány německého svazu German Hiostoric Fligh. Téměř třicítka letounů přiletěvší z různých částí Německa a půl stovky členů posádek podnikla poprvé v historii jejich svazu a poprvé v historii českých leteckých dnů poznávací „výlet“ do našich krajů.

IV. Dobový letecký den

Aeroklub Mladá Boleslav ve spolupráci s Nadačním fondem letadla Metoděje Vlacha nepořádá žádné bombastické letecké dni. Nepřilétají dopravní letadla, nad dráhou se neprohání proudové stíhačky, nestojí zde ani přenosová televizní technika. Přesto se o něm vždy celý rok mluví. Proč? Možná, právě proto, že organizátoři chtějí ukázat divákům i zúčastněným pilotům, co nejvíce zajímavé létající techniky spojenou s nostalgickou dobou našich dědečků v příjemném, spíš klubovém prostředí a bez velkých okázalostí. K pořadatelům se připojuje každoročně i muzeum Auto Škoda, a i letos doplnilo letové ukázky přehlídkou historických vozidel. Samozřejmě nejvíce byly ale vidět letadla. Nejen vlastní „nadační“, tedy slavná replika Metoděje Vlacha, zmenšené repliky Sopwitch Pup a Nieuport 12, půvabná americká amatérská konstrukce Aeronka ze třicátých let, ale i zcela nový Racek PB 6, postavený podle původního stroje konstruktérů Přikryla a Blechy z roku 1936.

Vladimír Handlík, předseda správní rady nadace, se svěřil: „ my jsme letošní ročník chtěli pojmout trochu jinak, než vloni. Na naše letadla jsou již návštěvníci tak trochu zvyklí. Chtělo to znovu něco nového, a když jsme se členy German Historic Fligh (GHF) o našem loňském dobovém leteckém dni mluvili, napadlo nás to nějak spojit. Celou akci jsme nabídli lehce propojit i s oslavami 100 výroby aut ve Škodovce a plácli jsme si. Díky ochotě majitelů a pilotů GHF, se tak k nám do republiky poprvé dostali aeroplány, které asi české letecké oko ještě nevidělo. Já vím, že jsme nepřivezli žádnou stíhačku, žádný bombardér, ale létání není jen o takovýchto letadlech. Přiletěla krásná sportovní , cestovní, ale i vlastně i původně vojenská letadla, některá postavená již ve čtyřicátých letech.“

Letecký den otevřel průlet transportního letounu AN – 24, dopravního pluku ze Kbel. Přesně v 15.00 s prohnal temně šedivý stín „anduly“ nad letištní plochou a po dvou opakovaných nízkých průletech se zamáváním zmizel zpátky ku Praze. Ještě než stačil zmizet za obzor, roztočily se vrtule Jaku 52 Hanse Paasche a Stefana Krolla. Tento původně akrobatický speciál ze sovětského DOSAFU (ekvivalent našeho Svazarmu) nejdříve zmizel v oblacích kouře ze svého hvězdicového motoru, aby se po startu předvedl i s akrobatickými prvky. Program trochu trápil silný boční vítr. Piloti, především ze zahraničí, dlouho váhali, ale nakonec přeci jenom odstartovali téměř se všemi letouny. Ve vzduch jste tak mohli spatřit originální dvouplošníky Bückery 131 z roku 1949, nádherný otevřený dolnoplošník Klemm35D z roku 1941, malého Forneye Erco 415C s dvojitými směrovkami z roku1946, v němž přiletěl i nejstarší účastník, pan Karl Heinz Aeurswald (ročník 1936!) i dva „americky“ zbarvené Stearmany PT 17. Úžasné letouny sloužící během války jako cvičné stroje předvedli i akrobatické kousky a nezbytnou „bílou mlhu“ za ocasy. Mimochodem, oba letouny létali v americké imatrikulaci, německou by prý nikdy nedostaly. Inu byrokracie se usazuje pevně i v křesech u našich sousedů.

Postupně se přestavili i licenční Focke-Wulf 149 D (původně italská konstrukce Piaggio), mohutný víceúčelový Dornier DOP 27 a ostatní zahraniční hosté. Naše barvy hájili, kromě „místních“ nadačních letounů (trochu omezené již zmíněným silným bočním větrem), aeroklubové Zlíny 126, AN 2, půvabná celodřevěná replika Avia BH 1 pana Sezemského a konstrukce Petra Máry Piper Cup.

Unikátní seskok z větroně

Diváky zatáhl do výšek seskok parašutisty z křídla větroně Blaník L-13. Po vyvlekání do cca 700 metrů se ze zadního sedadla doslova vysoukal parašutista a usadil se na křídle větroně. Asi nemusím dodávat, že i pro pilota toto nebylo nic jednoduchého. Postupným přesouváním parašutisty po křídle se výrazně zhoršují letové vlastnosti. Inu větroň je přeci jenom trochu podivný výsadkový letoun. Po přiblížení nad letiště parašutista zamává do kabiny a jak potápěč ze člunu, se přes křídlo přehoupne po hlavě do hlubin. Úžasný zážitek nejen pro aktéry, ale i pro diváky. Chlap na křídle se přeci jenom nevidí každý den.

Ale unikát to nebyl poslední. Dalším „číslem“ byl tandemový seskok dvou parašutistů. Na tom by nebylo nic divného. Ale po několika minutách se jeden z nich (já tvrdím, že ten odvážnější) jednoduše od druhého odpoutal a volným pádem se řítil k zemi. Dopadlo to dobře, včas otevřel vlastní padák a snesl se před tribunu.

Čistou krásu a jednoduchost létání předvedl i pilot na větroni Schulgleiter. V aerovleku, sedě na dřevěném sedátku nastoupal pár stovek metrů a pak se po několika zatáčkách s elegancí „prohnal“ úžasnou rychlostí kolem 30 km/hod nad hlavami diváků, aby se po stoosmdesátistupňové zatáčce snesl na zem.

Vyjmenovat všechny předváděné letouny by asi byla přeci jenom trochu nuda. Ale nedá mi to abych nezmínil stálici leteckých dnů v Mladé Boleslavi, Jak C 11 z Kbelského letiště. Za kniplem seděl pilot ČSA, Vladimír Peroutka a tuto poválečnou téměř stíhačku proháněl nad letištěm s grifem starého leteckého esa. Škoda, že provozovatel nedovolí letounu přistát na travnatém letišti. Diváci by si tak mohli prohlédnout tuto létající nádheru pěkně z blízka. Ale i tak byl program půvabného letního odpoledne příjemně nabitý. Pravda občas se podařil moderátorům nechtěný vtípek, když komentovali start letounu, který již mířil na finále, ale i to patří k tak bohatému programu.

Letecké odpoledne nebylo naštěstí, jako v loňském roce přerušeno bouřkou a kroupami. Naopak, modré nebe jak ze Chagalových obrázků a slunce od van Goga. K tomu všemu i vyhlídkové lety a soutěžní překvapení. Cestovní kancelář AZUR REIZEN vyhlásila soutěž o znalosti turistických destinací této cestovní kanceláře. Vítěz převzal od majitele společnosti, Adela Dridiho, senzační týdenní zájezd do Tuniska. Jak jinak, než letecky!

Těším se na setkání na V. dobovém leteckém dni. Přijdete-li v dobových kostýmech, budete se tu cítit určitě jako doma.