Golf jako životní styl

Slovo hra ovšem již napovídá, že lze této činnosti totálně propadnout a celoživotně obětovat, navzdory neuvěřitelně velké skryté obtížnosti a nutnosti obrovské vytrvalosti k dosažení nějakých, alespoň dílčích výsledků. Jsouce svou podstatou činnost spíše vytrvalostní než silová, golf je možné hrát až do vysokého věku. Je tedy nutné připustit komplexní radostnou pokoru před mnohými zklamáními a procházet léty s pocitem nemožnosti dominovat tento záhadný fenomén. Možná, tajemství je schováno ve faktu, že podstata většiny her je hrát proti někomu s cílem soupeře porazit, zatím co golf je hra proti sobě sama a naše ješitnost těžce snese a povolí neustálou kritiku a podprůměrné výsledky. Hazardní hry jsou proti golfu procházkou růžovým sadem. Bůh v golfu neexistuje a každý, i talentovaný jedinec, prochází dlouhou trnitou cestou vrtkavého poznání s vágní nadějí snad jednou moci nahlédnout do ráje. Každý úder se dá zkazit, a dle známých zákonů entropie již v běžném životě vše směřuje k chaosu, natož v golfu! Velmi zajímavě vymyšleným pravidlem je v golfu tzv.handicap, jenž dovolí průměrnému hráči si zahrát či dokonce vyhrát nad zdatnějším hráčem aniž by hra postrádala pro oba zájmu a atraktivnosti.

Samozřejmě, každý hráč golfu se potácí mezi extrémními výkyvy svých snažení. Stává se občas, z nepochopitelných důvodů, že se den podaří ( hra trvá zhruba 4hodiny) a náhle vše funguje, jak by mělo. Každý z nás golfistů většinou okamžitě propadne euforii, „že už to umí“ a že vlastně ostatní jsou asi méněcenní nešikové a vlastně hlupáci, že jím to tak dlouho trvá se golf naučit! I velké osobnosti, jinak v normálním životě velice sebekritické a skromné, neodolají nutkání a svěřují se s tajuplným úsměvem že oni už… Znám z vlastní zkušenosti jak trpké jsou zítřky těchto přechodných a mlhavých nadějí. Samozřejmě pozitivní výkyv je velice rychle ukončen a nastupuje tvrdá realita, kdy výsledek snahy dokázat a ukázat je opačně úměrný vzrůstajícímu úsilí. Samozřejmě golfová etika nedovolí přihlížejícím spoluhráčům žádné vnější projevy ironie, nicméně nešťastník cítí fluidem jejich globální soud a včerejší génius zase přistál na zemi mezi normálními smrtelníky. Samozřejmě se po hře rozebírá situace, většinou okolo láhve, kterou nabídneme jako omluvu za naší troufalost. V této souvislosti je golfová etika, čili způsob chování a dodržování pravidel na hřišti, příkladem pro všechny jak respektovat svého bližního. U nás je zatím jen částečně dodržovaná, naděje však zůstává v mladé generaci nezatížené minulým režimem.

Vše je ale kompenzováno pobytem ve krásné přírodě. Soudný člověk po prvních dvou jamkách usoudí, zda je „dnes jeho den“ a ve většině případů se oddá „geniu loci“ a vychutnává kouzlo momentu, hrajíce klidně beze snahy změnit tvář světa. Nastává pohoda a většinou průměrný výsledek je vyvážen vzpomínkami na pár obzvláště vydařených ran, s nimiž je nutno se okamžitě po hře podělit v klubovně. Nastávají dlouhé dialogy mezi hráči, kterým ostatní lidé nerozumí a nechápou jak může být tak zajímavé a vzrušující mluvit půl hodiny o tom, že na jamce č.5 sice drive byl výborný ale put skončil 3 cm před jamkou…, ale to potvrzuje, že golfisté jsou zvláštní odrůdou lidstva s velice vyhraněnými a žárlivě střeženými zájmy.

Zjednodušeně se golfová hřiště rozdělují na dva typy, vzhledem k anglicky převládající terminologii řečeno „LINKS“ nebo „PARKLAND“. „Links“ jsou hřiště na pobřeží, kde písečná půda „link“( neboli spojuje ) moře s pevninou. Jsou většinou beze stromů, s velkými a vysokými písečnými bunkry a vítr zde má velký vliv na celou hru. Rájem těchto hřišť je např. Anglie, Irsko, Skotsko, Španělsko. Francie…. Opakem jsou hřiště ve vnitrozemí ať již v lesích, horách nebo v parcích zámeckých či jiných. Nemusíme chodit daleko, i u nás je mnoho takových možností (Karlovy Vary, Mariánské lázně, blíže k Praze pak Konopiště nebo Karlštejn, Čeladná …) nebo Rakousko (Salzburg, Zell am See, Vídeň …)

Jelikož golf je celosvětovým pojmem, je velmi zajímavé kombinovat golfové toulky např. s lokální gastronomií, kulturou, architekturou a pod. Možných cílů je mnoho, ať kulturní jako Salzburg, kde večerní koncerty v Mozartově rodišti nám pomohou zapomenout naší špatnou hru během dne nebo kulturně gastronomická Francie, sportovní Irsko, exotický Marakeš, vzdálená Jižní Afrika, Karibská oblast, Thajsko, Singapur, Indonésie, Korea, nemluvě o USA či Kanadě…

Golf je hra, která se dá praktikovat na několika úrovních. Hodně nadšenců, vzhledem k obtížnosti a technické náročnosti, zůstává dlouhá léta ve stavu „silového“ hraní, které sice přinese jisté výsledky, ale je na míle vzdáleno od pravé podstaty, která je postavená na švihu ( angl.swing ). Zde se již můžeme radovat z pocitů dobře provedených úderů, ale tato úroveň ještě nezaručuje dobrý výsledek. I největší mistři, kteří nedávno vyhrávali suverénně všechny turnaje, se najednou ocitnou na konci nebo jsou jednoduše vyřazeni… Golf nejde naplánovat, předvídat, zaručit dopředu. Jedinec musí být samozřejmě fyzicky připravený, ve formě, na vrcholu, ale také schopný snášet velkou psychickou zátěž během celé hry, kdy jakékoli zaváhání nebo i euforie může vše zkazit a zhroutit v jedné vteřině několikahodinové úsilí.

V tomto nepolapitelném elementu vězí kouzlo i tajemství golfu. Je součástí hodnot, které zatím zdárně unikají dnešní přeinformatizované době, kde soukromí každého jedince je možné sledovat a kontrolovat, v případě potřeby přes mobilní telefony, kreditní karty atd…