Tabák a jaká je jeho cesta z pole až do vaší dýmky…

Nicotiana je botanický název zahrnující v sobě (čeledi lilkovitých) více než čtyřicet rostlinných druhů: např. rajče, španělský pepř, rulík zlomocný, blín a další.

Pro nás dýmkaře však největší význam mají pouze zástupci dva, a to Nicotina tabacum a Nicotina rustica. První je nejdůležitější a zahrnuje většinu odrůd tabáku (dorůstá velké výšky, ale je háklivý na klimatické podmínky), druhý je nižšího vzrůstu a je méně náročný na podnebí – pěstuje se tedy i v Evropě.

Tabák (tedy v našem případě Nicotina tabacum, o němž bude dále řeč) je jednoletá bylina, mající velmi lehká semena - 01.jpgmůže jich být obsaženo v jednom gramu řádově deset tisíc a více. Z tohoto důvodu se semena namáčí do vody a později vysévají, tedy spíš „vylévají“ do záhonů, sazenice, staré zhruba měsíc (zhruba deseticentimetrové) se přesazují do skleníků, kde si pobudou opět asi měsíc a jsou přesazeny do polí. Zasévá se přibližně dva tisíce semen na čtvereční metr, přežívá zhruba polovina. Osev každoročně probíhá ve stejnou dobu, avšak v rozličných dobách dle klimatu. Na Kubě je to například v říjnu, na Floridě v lednu. Dnes je již téměř všude strojové setí, pouze v ekonomicky slabších státech, např. v Turecku se dodnes seje ručně. Výška rostlin nesmí přesáhnout jistou hranici, protože potom se dalším růstem znehodnocuje;vršky jsou zaštipovány, aby nenasadily na květ.

Sklizeň je široký pojem: některé druhy tabáku se sklízejí po listech (začíná se u země a postupuje se směrem vzhůru), jiné po celých rostlinách i se stonky – listy se otrhávají později, většinou až po usušení. Záleží, zda-li je tabák určen k přípravě doutníků- v tom případě se sklízí již před zralostí nebo je určen k výrobě dýmkového či cigaretového tabáku – potom se sklízí zcela zralý. Míra zralosti se pozná podle začínajících hnědých skvrn na líci listů u tabáků tmavých a u tabáků světlých podle žlutozelené barvy listů a lehce zahnutých špiček s vystupující bledostí žeber.

Sušení tabáku je další etapou – vesměs se používají čtyři způsoby:

Sušení vzduchem – sklizené listy se suší přirozenou cirkulací vzduchu v několikapatrových sušárnách. Výsledkem jsou sytě hnědé listy, usušené pomalu a rovnoměrně.

Sušení na slunci – listy se suší nejprve pod přístřešky, později na slunci na volném prostranství. Takto se suší především orientální tabáky.

Sušení nad ohněm – listy se suší nad hořící tabákovou natí, jež dodá charakteristickou vůni, např. typy Latakií.

Sušení umělé – čím dál častější, elektronicky řízené sušení v komorách. Nespornou výhodou je vysoká výkonnost a vyšší obsah cukru, jenž po usušení zůstává obsažen v listech.

20.jpg  05.jpg

Fermentace neboli zušlechťování tabákových listů je vlastně řízený proces kvašení, při němž se z tabáků odstraňují bílkoviny, snižuje se obsah nikotinu a vytváří tabákové aroma. Fermentace se liší v zásadě zda-li se fermentuje jeden druh tabáku či již hotová směs.

Přirozená fermentace – spočívá v tom, že balíky tabáku se slisují a vnitřní teplota 40 - 60°C tabák zapaří a začne kvašení. Perfektní fermentace se dociluje několikanásobným převrstvením, ochlazováním a opakováním kvasného procesu, který trvá až čtyři měsíce.

Umělá fermentace – provádí se ve fermentačních tunelech. Rozděluje se podle toho, jestli probíhá pod tlakem a při jaké teplotě. Pokud probíhá pod tlakem, za tepla a již v hotové směsi – nazývá se Cavendishovou fermentací. Tabák je párou ohříván na 100°C, později je chlazen a vlhčen a celý proces trvá asi hodinu… Je pravda, že někdy se tabák opět sbalí do velkých balíků a dopřeje se mu ještě 2 – 3 týdny k dofermentování.

Míchání směsí je způsob jak učinit kouření zajímavější. Jeden druh tabáku by chutnal příliš jednotvárně, a proto se míchají různé druhy, přidávají se kořeněné tabáky a výsledkem je tabák, který si s požitkem zapálíme. Přes všechen pečlivý výběr i míchání je výsledná chuť do jisté míry závislá na povětrnostních podmínkách a úspěších té které sklizně. Tabákové firmy se snaží zaručovat u svých směsí standardní složení i chuť, ale opravdový odborník každoročně nějaký rozdíl najde. Většina směsí je složena z deseti až třiceti druhů tabáku.

Tabák je rozřezán a upraví se jeho vlhkost. Poslední, zvláštní kapitolou výroby tabáku je Casing a Flavouring (neboli aromatizace). Kdo kdy navštívil továrnu na výrobu tabáku mi jistě dá zapravdu, že viděl všechno – jen ne flavouring. A i když ho viděl jako technický proces, nikdy se nedověděl nic bližšího o složení látek, které se k flavouringu používaly. To je tajemství, které se ani příteli neprozrazuje… Prostě technicky vzato se tabák nasytí vysoce aromatickou tekutinou a poté se usuší. Nejběžnější látky, které se k aromatizaci používají jsou: vanilka, med, ovocné výtažky, veškeré druhy tvrdých alkoholů, éterické oleje, dokonce jsem ochutnal i čokoládu. A je-li vám to málo, tak zkuste experimentovat sami…

Foto: autor