Dokumentární vyprávění, ve kterém nechybějí emoce...

Do kin se blíží nový dokumentární snímek o jedné z největších osobností českého filmu a kultury a zároveň milovníku doutníků, Miloši Formanovi. Přinášíme Vám obsáhlý a zajímavý dokument s autorem projektu, režisérem M. Šmídmajerem

Proč jste se rozhodl natočit další portrét Miloše Formana po dokumentech Drž se toho snu  /1990/ a Chuť slávy /1996/ a v čem je Váš poslední film o Formanovi Miloš Forman: Co Tě nezabije… odlišný? V prvním dokumentu Drž se toho snu jsem vyprávěl zejména o Formanově kariéře, jeho filmech a příbězích, které ji doprovázely. A jako fórek jsem využil Formanovo cyklistického putování z Paříže do Karlových Varů na festival. V druhém dokumentu v Chuti slávy jsem se zajímal o šest smolných let Formana mezi snímky Valmont a Lid versus Larry Flynt. Ten třetí a asi nejpodstatnější dokument Miloš Forman: Co Tě nezabije… se týká intimnějších věcí – jeho zázemí, jeho zkušeností a toho, proč vlastně inklinuje k některým tématům a proč některé filmy zkrátka natočit musel… Když se v Praze roku 2002 konala filmová premiéra režisérské verze Amadea ve Stavovském divadle, což byla zatím největší premiéra v Čechách a jen tak překonaná nebude, tak jsem si říkal: To musím natočit! A od té doby jsem tak pomalu střádal nitky nového dokumentu, protože jsem zároveň viděl, jak je šťastný vedle Martiny a kluků, jak se snaží co nejvíce sblížit se staršími syny. Dal jsem tedy dohromady koncept tohoto dokumentu. Když se pustil do Goyových přízraků a zároveň bylo jasné, že se objeví i v Praze, aby v Národním divadle se syny  Petrem a Matějem režíroval Dobře placenou procházku, naplnily se i příznivé okolnosti, že bylo možné začít točit… V čem tkví síla osobnosti Miloše Formana? Je to mimořádná osobnost. Z čeho pramení jeho síla, jeho charizma by měl právě naznačit můj dokument. Film jste realizovali v průběhu pěti let po celém světě, točili jste s mnoha hvězdami, jak probíhalo natáčení? Když jsem točil první dokument s Milošem Formanem, tak jsem měl obrovský respekt a vždy jsem se šel uctivě zeptat, jestli by byl ochotný třeba slézt z kola a jako spadnout do trávy. Nebo si pamatuji, že se mu nechtělo svačit a já to chtěl natočit… Vždy řekl: Jasně, já jsem tady za medvěda. A udělal to. Jako režisér má rád, když herec udělá, co řekne. Jednou jsem chtěl na nábřeží před FAMU natočit vzpomínku na Lásky jedné plavovlásky. To jel kdysi autem a viděl smutnou samotnou holku, jak vleče kufr. Tehdy jsem do toho prvního dokumentu chtěl zakomponovat jednu krásnou dívku, o jejíž přízeň jsem stál, stojíme na nábřeží, já Formanovi říkám, jak to chci natočit a on se na mě podíval, jestli to myslím vážně, pak se podíval na tu holku, vše pochopil a řekl: Tak si natočte obě varianty a ve střižně si vyberete.  Když jsme točili variantu s holkou, věděl jsem, že ji nikdy nepoužiji, že budu chtít, aby vyprávění dokumentu zůstalo stylově čisté, ale Miloš Forman i na těch záběrech spolupracoval naplno, neshodil mě, přitom musel vědět dopředu, že je nepoužitelná. Znám mnoho lidí, kteří by si mě v té chvíli před štábem vychutnali. On ne. Když se rozhodne s Vámi spolupracovat, je to parťák do nepohody. A pokud jde o ty hvězdy. Končili jsme natáčení a já se zmínil, že bych rád ještě zkusil oslovit pár slavných herců, s nimiž spolupracoval. Miloš zvedl telefon a požádal svého agenta, aby mi pomohl. Ten obeslal herce podle mého seznamu. Někteří neodpověděli a ti, kteří odpověděli, tak k těm nám Miloš vlastně otevřel dveře do té míry, že když vstoupili do dveří, přistupovali ke mně a štábu, jako bychom byli dávní dobří přátelé…Annette Beningová přijela sama bez doprovodu, usměvavá, žádný velký make-up, nic takového. F. Murray Abraham nás pozval do divadla i k němu domů. Woody Harrelson byl samá legrace a hned říkal agentce, ať zase naplánuje návštěvu České republiky. Najednou nebyl problém si stisknout ruku s Michaelem Douglasem a jeho paní Catherine Zetou-Jonesovou. Na pár hodin si pak můžete myslet, že není těžké se s těmi lidmi spojit, sejít a popovídat nebo jim nabídnout roli. Tyhle dveře otevírá jméno Miloše Formana, jinak jsou neprodyšně uzavřené. Však se zkuste s kýmkoliv z těchto lidí spojit, neprojdete přes hradbu agentů a asistentů… Ve filmu vystupuje řada slavných lidí, našel se někdo z oslovených hvězd, kdo Vám odmítl poskytnout rozhovor? Někteří neodpověděli (Jack Nicholson), jiní měli závazky (Jim Carrey) a u některých jsme neměli kontakt (Colin Firth). Jaký máte vztah s Milošem Formanem a máte pocit, že se Vám na kameru zcela odkryl? Například ve filmu nezazní informace o jeho biologickém otci - židovském architektovi. Jsou nějaké zásadní scény, které z filmu odpadly ve střižně? Ten film má 100 minut. Proto vzniká ještě verze, která má 220 minut, a přesto se tam spousta natočeného zajímavého materiálu nevejde. Abychom řešili otázku biologického otce, to by znamenalo rozjet celý motiv a zabývat se tím třeba 3 – 4 minuty, na to jsou obě verze krátké. A do takových podrobností – až bulvárních – jsem nešel, nebylo to pro něho a jeho vývoj nijak podstatné. On měl své rodiče, kteří se o něj starali. K těm měl vztah. O ty přišel a s tím musel žít, obklopen strýcem, bratry a dalšími příbuznými. O biologickém otci se dozvěděl až o mnoho let později, ale jeho život nebo tvorbu to nijak neovlivnilo. Museli jsme jít po podstatných věcech. A jaký máme vztah? Když jsem napsal mail, že bych potřeboval nějaké fotografie do dokumentu, tak Martina, Milošova žena, napsala: Ležíme tady v obrovském množství fotek, ale nevíme, co by se Ti hodilo. Nechceš přijet a vybrat si je sám? Nejdřív jsem se smál, že poletím přes oceán na víkend, ale nakonec jsem si řekl, že je to vlastně bezva nápad, a letěl jsem. Miloš mi ukázal velikou truhlu a skříň: Tady jsou všude fotky, tak se tím prober a vyber si, co Tě zajímá. Takové důvěry si opravdu moc vážím. Ve filmu se vyskytne řada unikátních záběrů, například z oscarového klání, dále dobové fotografie, jak se Vám podařilo tyto materiály získat? Část fotek je z té truhly a ta druhá je výsledkem práce několika lidí, kteří pořád někam telefonují, mailují a mají kontakty. Americká filmová akademie nerada poskytuje ukázky a dělá to opravdu výjimečně. A prověří vás možná stejně dobře jako CIA. Ovšem unikátní záběry nám sehnala paní Kunešová-Lesceur z Cannes 1968. Na nich Miloš Forman stahuje svůj film Hoří, má panenko z  festivalu. Tehdy zkrátka netušil, že další dlouhá desetiletí se žádný český film už do soutěže canneského festivalu nedostane. Jaká je celková obrazová koncepce snímku? U hraného filmu dbám na výtvarnost, pokud nám to rozpočet a natáčecí plán umožňují, ale u dokumentu, když má působit alespoň trochu živě, je důležitá autentičnost, bezprostřednost, zajímavé nebo unikátní materiály, budování nějaké atmosféry. Tomu všemu se podřizujeme – kameramani, střihači i já. Herec Javier Bardem řekne ve filmu větu: Já jsem vyrostl na filmech Miloše Formana. Jsou to skutečně mistrovská díla. V čem si myslíte, že spočívá „mistrovství“ Formanových filmů? Jsou lidské, mají silnou myšlenku, herci jsou pravdiví, příběh je znamenitě načasován, poutavě vyprávěn a má myšlenkový i emocionální přesah… Teď to  řeknu obyčejně. Jako první jsem viděl Lásky jedné plavovlásky a smál jsem se celý film nahlas. Podobně u Černého Petra. Pak jsem viděl Přelet nad kukaččím hnízdem v NDR. S kolegyněmi z fakulty jsme šli a nejméně deset minut nikdo nepromluvil, jak jsme byli dojati. Vlasy jsem poprvé viděl v letním kině v Maďarsku – anglicky s maďarskými podtitulky – a zažil jsem s jinými lidmi to samé. Dlouhé ticho a hluboké dojetí. To nezažijete u každého filmu. Jeho filmy, to je silný zážitek, to je událost! A ještě je důležité: všechny jeho filmy jsem viděl pětkrát, sedmkrát, dvanáctkrát a nevadí se mi na ně podívat znovu. Pořád mám pocit, že objevuji nové věci. Jaký je Váš nejoblíbenější Formanův film a proč? Na tuhle otázku nedokážu odpovědět. Nejčastěji jsem viděl Přelet nad kukaččím hnízdem a Amadea, ale miluji Vlasy. A podívejte se, jak je Valmont znamenitě natočený film. A teď jsem šťastný, protože jsem získal práva na vydání DVD prvního Formanova amerického filmu Taking off, který je senzační. Pod filmem jste podepsán jako scenárista, režisér a producent. Jak se Vám dařilo všechny profese skloubit dohromady? To je jednoduché. Napíšete si koncepci, scénář, ale realita u dokumentů bývá jiná, a tak na ní jako režisér i scenárista reagujete. Něco se podaří natočit podle plánu, něco ne, ale máte zase jiný materiál, který když skloubíte s jiným motivem a dotočíte k tomu vyznění, jakousi tečku, tak to zase funguje. A producent se stará, aby byly uhrazeny faktury. Pravda je, že ten dokument měl být dotočen už před dvěma lety, jenže pak se naskytla příležitost točit s herci jako Harrelson, Beningová, Fletcherová, a tak jsem neuvažoval jako producent, ale jako režisér. A jako producent jen hledám možnosti, jak to uskutečnit – a teď se modlím, aby se všechny ty náklady vrátily. Jak bylo náročné sehnat peníze na tento film? Mám skvělé kolegyně, které mi pomáhají, ale pro kulturně laděný dokument je skutečně hodně těžké najít partnery a peníze. To je na dlouhé vyprávění a na jeho konci je v tuto chvíli nemalé mínus.

Jaká hudba zazní ve filmu?

Kromě některých skladeb z Formanových filmů hudbu zkomponoval Petr Malásek. Pokud by jste měl nalákat diváky do kina na svůj dokument, proč by měli jít právě na tento film?

Jít na tenhle film, znamená být téměř dvě hodiny ve společnosti Miloše Formana. A to není všední zážitek! V takové společnosti se mnozí z nás nikdy neocitnou nebo jen vzácně. A samozřejmě všichni, kteří se zajímají o filmy nebo by rádi uspěli v jakémkoliv oboru, tady naleznou inspiraci.

Promítal jste již svůj snímek Milošovi Formanovi, a pokud ano, jaká byla jeho reakce? Promítal. Vy mě nutíte, abych se chválil? Film viděl na projekci v Písku i Petr Forman a jeho žena, byli hodně dojatí! Kompliment jsem dostal i od Ivana Passera. Jaké jsou Vaše další filmové plány z pozice režiséra či producenta? Těch je opravdu hodně, ale vždy záleží na tom, co se kdy a jak snadno či těžko podaří zafinancovat. Nejbližší producentský plán se jmenuje Čtyřlístek a půjde o kreslený film s populárními hrdiny. A režijní? Mám v plánu romantickou komedii a nedávno se mi do rukou dostal i scénář senzační komedie ze školního prostředí.   MILOSLAV ŠMÍDMAJER /1959/ Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, po jejímž absolutoriu nastoupil jako redaktor a režisér v Československé televizi. Jako režisér dokumentárních filmů pracoval  pro  Českou televizi, TV NOVA a řadu menších produkčních firem. Zkušenosti s celovečerními filmy získal jako ředitel společnosti Heureka Film, kde řídil dramaturgii, přípravu i výrobu snímků - například komedie Jana Svěráka Akumulátor 1 /1994/.

V roce 1995 založil vlastní filmovou společnost PLUTO film & video, která se orientuje na realizaci dokumentů o známých osobnostech, video cykly vzdělávacího charakteru, cestopisy apod.

V roce 2003 založil také vlastní produkční společnost BIO ILLUSION, s.r.o., která se zaměřuje na celovečerní hrané filmy. Prvním úspěšným snímkem této společnosti bylo pokračování „básnické“ filmové série Jak básníci neztrácejí naději /2004, režie Dušan Klein/, následovaly komedie Jak se krotí krokodýli /2006, režie Marie Poledňáková/ a Svatba na bitevním poli /2007, režie Dušan Klein/. Mezi dalšími projekty tohoto roku jsou pohádka Peklo s princeznou /2009/, pod kterou je Miloslav  Šmídmajer podepsán jako režisér i producent a animovaná pohádka legendárního režiséra Jiřího Barty Na půdě /2009/, u které se stal Miloslav Šmídmajer rovněž producentem. V letošním roce v říjnu se chystá i distribuční premiéra celovečerního dokumentu Miloš Forman: Co tě nezabije… Miloslav Šmídmajer debutoval jako dokumentarista natočením portrétu Miloše Formana Drž se toho snu /1990/. Další portrét Miloše Formana realizoval v roce 1996 pod názvem Chuť slávy. Do dnešní doby má na svém kontě jako scenárista a režisér řadu dokumentárních filmů o významných osobnostech české a světové kultury /například o režisérovi Jiřím Menzelovi, kameramanovi Miroslavu Ondříčkovi, herci Vladimíru Pucholtovi, herci a spisovateli Miroslavu Horníčkovi, oscarovém kostýmním návrháři a výtvarníkovi Theodoru Pištěkovi, americkém nezávislém filmovém producentovi Saulu Zaentzovi, anglickém filmovém režisérovi Lindsey Andersenovi, americkém filmovém producentovi českého původu Norbertu Auerbachovi/. Většinu těchto dokumentů zaštítil i jako producent.  

Po režijním debutu v oblasti hrané tvorby Peklo s princeznou /2009/ Miloslav Šmídmajer v současné době připravuje scénář k romantické komedii Jedním slovem tě miluji modře  (původní scénář Jaroslava Papouška). Mezi jeho filmové sny patří adaptace slavného románu Viktora Fischla Dvorní šašci. K této jedinečné látce ho přivedl režisér Miloš Forman. 

Více informací o filmu najdete na: www.cinemart.cz  nebo na www.bioillusion.cz