Mozartova výplatní páska

Podle něj si v přepočtu na dnešní hodnoty přišel hudebník ročně až na asi 150.000 eur (přes 3,78 milionu korun). S penězi prý ale neuměl vyjít a žil rozmařile nad poměry. Skoro pětinu financí utopil v pití.

Bauer poznatky důkladného pětiletého výzkumu shrnul ve své knize "Mozart. Peníze, sláva, čest". Tu představil čtenářům 10. dubna v salcburské městské knihovně. Mezinárodní tým tvořilo 24 vědců ze Salcburku, Vídně, Curychu či Tokia. Zaměřili se na Mozartovy finance v době jeho pobytu ve Vídni od roku 1781 až do jeho smrti v roce 1791. Snažili se je zmapovat do posledního haléře.

"Byl dvakrát tak bohatý, než se doposud myslelo. V té době měl roční příjem v průměru 5000 zlatých," uvedl Bauer. Přepočet na dnešní měnu je podle něj problematický, částka by ale mohla činit až 150.000 eur. Skladatel Joseph Haydn vydělával do roku 1790 ročně asi 2000 zlatých, univerzitní profesor 300 zlatých a Mozartova služebná 12 zlatých.

O tom, že geniální Mozart nebyl tak chudý, jak bývá často s oblibou představován, se zmiňovali i další vědci. Jejich výsledky ale nebyly kvůli nedostatku dokladů příliš přesvědčivé. Bauerovi pomohla při bádání náhoda. Před pěti lety totiž narazil na "účetní tabuli pro úředníky", která detailně shrnovala náklady přiměřeného života ve Vídni v roce 1788. To přenesl badatel se svým týmem na Mozarta.

Vědci pak pečlivě prozkoumali náklady skladatelova každodenního života - od velkých položek jako byt, nástroje, nábytek, oblečení a cesty až po maličkosti jako výdaje za svíčky, denní jízdy drožkou či notový a dopisní papír. Zjistili také, kolik skladatele stál lék na nachlazení. Důkladně se zabývali i tím, kolik Mozart vydělal za své skladby, koncerty a vyučování a co získal na darech od svých bohatých mecenášů.

Vědci podle Bauera našli přes stovku nových dokumentů, na kterých pak stavěli. Mezi nimi bylo například 12 dobových ceníků, a to třeba od krejčích či obchodníků s vínem. Ti měli v Mozartově domě své obchody. "To znamená, že přesně vím, co musel zaplatit za lahev šampaňského, za lahev tokajského a za džbán piva," uvedl Bauer. Za pití skladatel utratil 17 procent svých peněz.

Zjištění také ukázala, že Mozartův "laciný, nuzný byt na předměstí" byl vlastně pohodlný sedmipokojový byt s vlastní stájí pro dva koně. Obraz o chudém géniovi tedy podle Bauera sedí jen do té míry, že "Wolfi" neuměl s financemi vycházet. "Mozart své peníze utrácel v aristokratickém životním stylu, který mu nepříslušel," dodal Bauer. Podle něj ale naštěstí stejně rozhazovačně přistupoval skladatel i ke svému hudebnímu talentu. Díky tomu tak nakonec zanechal posluchačům obrovské bohatství.