Margrethe II.- nekonvenční intelektuálka na dánském trůnu

Historicky druhá žena na dánském trůnu Margrethe II. stvrzuje královský majestát i svou nebývale vysokou postavou a výjimečnou inteligencí. Intelektuálka vzdělaná na několika zahraničních univerzitách mimo jiné překládá do dánštiny knihy, maluje obrazy a navrhuje oblečení - i sama sobě. Její slova mají často větší váhu než výroky politiků. A kdyby v jednatřiceti letech neusedla na trůn, nejspíše by se věnovala umění. Nedávno oslavila sedmdesátiny.

Dynastie dánských panovníků je jedinečnou institucí s více než tisíciletou historií. V nepřerušené řadě monarchů dosud figurují jména padesáti králů a dvou královen. Margrethe II. vládne už téměř 40 let, od smrti svého otce, krále Frederika IX., v lednu 1972.


V malém dánském království ji provází image inteligentní, laskavé a energické ženy, která projevuje schopnost zastávat vysoký úřad s porozuměním pro potřeby obyčejných lidí. Nikdy se nerozpakuje být svá: "Vím, že je politicky nekorektní, abych se ukazovala v kožešinách. Je tu ale zima a chováme dost norků." A taky jezdí na kole.

Někdy se o ní mluví jako o celosvětově nejúspěšnější ženě na trůnu. Vůči médiím je nezvykle otevřená a její poddaní to oceňují. S úsměvem tolerují její často extravagantní pokrývky hlavy a v minulosti i náruživý vztah ke kouření. Královna si dříve zapalovala i na veřejnosti, od roku 2006 však s novým zákonem o kouření od této praxe upustila.


Margrethe II. hovoří plynně francouzsky, anglicky, německy, švédsky, norsky. Společně s manželem také překládá, například knihu francouzské spisovatelky Simone Beauvoirové Všichni lidé jsou smrtelní. Její knižní ilustrace, vydávané také pod pseudonymem Ingahild Grathmer, jí získaly mezinárodní uznání.

"Maluji ráda. Vždycky, když něco dokončím, připadá mi to božské a kouzelné, a když se na to pak znovu podívám, vidím, že ta genialita má své meze." Uspořádala mnoho výstav svých děl a mimo jiné ilustrovala Tolkienovu knihu Pán prstenů.

Také navrhla kostýmy pro televizi a královský balet a oblečení pro sebe. A dokonce i poštovní známku ke 40. výročí konce 2. světové války.

Cestu na trůn jí otevřel nový zákon z roku 1953 na základě referenda o změně ústavy, aby po smrti krále Frederika IX. mohla žezlo převzít žena.


Když Margrethe II. nastoupila na trůn, byla již pět let provdána za francouzského hraběte Henriho de Monpezata. Seznámili se v roce 1966 během jejích studií v Londýně. Henri musel kvůli ní opustit rodnou zemi, změnit náboženství i jméno (na prince Henrika) a naučit se dánsky.

Margrethe Alexandrina Ingrid Thorhildurová, nejstarší ze tří dcer, se narodila 16. dubna 1940 v Kodani, týden poté, co Němci napadli Dánsko. Narození královského potomka se stalo symbolem odporu proti okupaci.

Vzdělána na několika univerzitách, nazvala jednou samu sebe věčnou studentkou. Studovala práva a politické vědy na Sorbonně, zemědělství v Kodani a Aarhusu, archeologii, mezinárodní právo a ekonomii v Cambridgi a Londýně.


Vzdálené příbuzenské vztahy ji pojí s britskou královnou Alžbětou II. a princem Philipem, ale i s norským, švédským a španělským královským párem. V roce 1994 se podívala do Prahy.

A abdikovat, třeba ve prospěch syna Fréderika (kromě něj má ještě syna Joachima)? Na podobnou otázku královna odvětí, že to v Dánsku není zvykem a že svou korunu předá, až definitivně "spadne ze stoličky".