Le Corbusier - vizionář se slabostí pro beton
Švýcarsko-francouzský architekt Le Corbusier je hlavním představitelem dvou významných stylů 20. století, purismu a brutalismu. Jeho strohé železobetonové stavby i vizionářské představy sídlištních velkoměst mu kromě slávy přinesly i odsouzení. Muž, který tvrdil, že "dům je stroj na bydlení", měl také velmi živé kontakty s českou avantgardou.
Tento handicap Le
Corbusierovi sice způsoboval problémy, ale v mnohaleté aktivní
práci mu zabránit nemohl. Zrealizoval celkem 75 staveb na několika
kontinentech (první vilu už ve svých 19 letech), navrhl desítky
urbanistických studií, napsal přes 40 knih, vydával několik
časopisů, vytvořil stovky kreseb a maleb a pozoruhodně zapůsobil i
jako designér nábytku. Proslavené je například jeho elegantní
lehátko Chaise Longue, jehož kopie se dnes prodávají za desítky
tisíc korun.
Le Corbusier, který
si pseudonym zvolil po dědečkovi z matčiny strany a poprvé ho
použil v roce 1923 (to již nějakou dobu působil v Paříži), vytvořil
postupně pět bodů či stavebních prvků, jež se staly základem jeho
staveb. Jednalo se o piloty, střešní zahrady, volné půdorysné
uspořádání, pásová okna a volně uspořádané průčelí. Od této
volnosti půdorysu i průčelního uspořádání byl odvozen i pojem
"Volný plán - Plan libre", kterým se Le Corbusierova koncepce
označuje.
Návrhář vyzdvihoval
jako jedinečný materiál holý beton bez úprav, důraz kladl také na
zeleň, světlo a prostor. Stavbu výškových budov považoval za jediné
možné řešení, jak čelit "nafukování" měst. První velkou realizací v
tomto směru byl Le Corbusierův návrh několikapodlažního sídliště
Unité d'habitation (1952) s 337 bytovými jednotkami v Marseille. Na
rozdíl od dřívějších názorů v něm propojil různé funkce - bydlení,
nákupy, odpočinek i dětská zařízení v jedné budově.
Kromě několika těchto
kolektivních domů (budova obdobného ražení z dílny českých
architektů stojí i v severočeském Litvínově), či podle Le
Corbusiera "vertikálních zahradních měst", se do učebnic dostaly i
další stavby. Patří mezi ně kaple ve francouzském Ronchamp,
klášterní areál La Tourette u Lyonu, dům La Roche v Paříži, vila
Savoye v Poissy, budova Centrosojuzu v Moskvě, švýcarský pavilon v
Paříži, domy v německém Stuttgartu nebo stavby v indickém
Čandígarhu.
Bez zajímavosti
nejsou vztahy Le Corbusiera s Českem, kde funkcionalismus dopadl na
úrodnou půdu. Architekt několikrát v Praze s úspěchem přednášel.
Byl nadšen z Veletržního paláce, velmi ho zaujalo také urbanistické
řešení Baťova Zlína - vytvořil dokonce plán zástavby, který ale
zůstal nerealizován. Naopak vzhled Karlových Varů ohodnotil jako
"slet šlehačkových dortů". V jeho ateliéru pracovali také někteří
tuzemští architekti, prvním z nich byl Vladimír Karfík.
Sociolog urbanismu či
apoštol moderny (jak se Le Corbusierovi přezdívalo) bývá někdy
obviňován, že jeho teorie bydlení v Zářících městech iniciovaly
masovou bytovou výstavbu v 60. až 80. letech minulého století,
která vedla k odcizenému prostředí. Odborníci na modernu se proti
tomu ale ohrazují. Architekt, jež zemřel na infarkt v moři 27.
srpna 1965, má řadu následovníků. Pohřben je vedle své ženy ve
francouzském Roquebrune, v zemi, která se mu stala druhým
domovem.
