Dnešní noc patří čarodějnicím
Pálení čarodějnic patří k doposud velmi živým zvykům. Filipojakubská noc z 30. dubna na 1. května bývala jednou z magických nocí, kdy prý měly zlé síly větší moc než jindy. Třeba se i Vy chystáte večer k jednomu z nesčetných ohňů, proto může přijít vhod malá exkurze do historie této tradice.
Čarodějnice se před sabatem natíraly kouzelnými mastmi,
s jejichž pomocí pak mohly na košťatech létat. Taková košťata
prý bývala zhotovena z jasanového dřeva, vrbových
a březových proutků. Při reji byla volena královna sabatu,
která potom vládla hostině a tanci - "čarodějnickému
kolu" – to se tančilo pozpátku. Jídla vypadala sice lákavě,
ale byla bez chuti a nezahnala hlad. Nesměl chybět ani kotel
plný žab a hadů stejně jako nádoby s jedy. Čarodějnice se
tu, jak lidé kdysi věřili, s oblibou proměňovaly ve vlky, psy
a jiná zvířata a vyprávěly si, co všechno zlého se jim od
posledního setkání podařilo lidem natropit.
Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem
proměnila v pověru, že ďábel může moc na zemi uplatňovat pouze
prostřednictvím lidí - čarodějnic a někdy
i čarodějů. Zvláště staré ženy bývaly často podezřívány, že
spojení s ďáblem a před uhranutím jimi se venkované
bránili rozmanitými praktikami:
- před vrata domu i chlévu se pokládali narýpané drny, dříve,
než mohla čarodějnice vstoupit dovnitř, musela všechna stébla
přepočítat, což jí trvalo až do rána, kdy její moc pominula
- stavení se kropilo svěcenou vodou, před vrata a na dvůr se
zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se čarodějnice
poranila, na ochranu před nimi se zapichovaly i vidle
a košťata, pod drn se dávalo vejce. Aby se čarodějnice
zahnaly, práskaly čarodějnice na návsi biči a také se střílelo
z pušek
Existovala řada praktik, které měly umožnit čarodějnici vidět,
případně potrestat. Lidé věřili, že ji lze zahlédnout v noci
na křižovatce nebo opuštěném místě.
Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně,
které jsou v některých krajích (zvláště v Německu) velmi
starého původu. Postupem doby se z výročních ohňů stalo
"pálení čarodějnic" - mladíci zapalovali košťata
a vyhazovali je do výšky, prý proto, aby viděli čarodějnici
létající na košťatech v povětří. Jinde se říkalo, že je tak
možno čarodějnici srazit k zemi.
Ochrana úrody a dobytka se zejména soustředila na noc
filipojakubskou, kdy se vesničané chránili především proti
čarodějnicím, které očarovávaly a tak poškozovaly dobytek
i úrodu. V ten den se jednak prováděly pověry na ochranu
chléva (zelené větévky na hnojiště, osypání chléva pískem). Jak již
bylo řečeno, v ten den se pálil oheň dodnes zvaný čarodějnice.
Ochrana úrody a celého hospodářství před neúspěchem, to byl
hlavní účel tohoto lidového svátku.
Čarodějnice však nebyly jen zlé, těch, které znaly tajemství bylin,
uměly zahánět nemoci a napravovat zlomeniny si lidé vážili.
V některých jazycích dokonce slovo čarodějnice znamenalo
"moudrá žena". Bylinkářky - vědmy se vyznaly v tajích
přírody. Věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, kovů,
drahokamů, ale i barev a vůní. Jejich poznatky, někdy
zdánlivě nesmyslné a bláznivé, přispěly mnohdy
k užitečným vědeckým objevům. A tak stará "přírodní
magie" ovlivnila lékařství, chemii, biologii a fyziku. Kromě
bab bylinkářek působili jako léčitelé i kováři a jejich
manželky. Když kovářovy kleště vytáhly bolavý zub, hned přispěchala
kovářka s hojivým obkladem. Ani tyto hodné "čarodějnice" to
ale neměly lehké. Většina z nich se ve středověku stala obětí
"honu na čarodějnice". Až miliony nevinných žen byly odsouzeny
a upáleny na hranicích po celé Evropě, ale i v
Americe.
