O rodu Dohalských z Dohalic.

V minulém článku jsem začal psát o české šlechtě. A měl bych pokračovat dál. Přemýšlím jakým rodem. Jaký klíč zvolit?

Je začátek května, všude se chystají na připomenutí 60 let od ukončení II.světové války. Napadá mně, že spojnicí , by to mohla být aktivita českých šlechtických rodů v době okupace ve prospěch českého národa. Zástupce rodu Kolowratů z předešlého článku, Jindřich Kolowrat – Krakovský přeci v době okupace pracoval v odboji pro československou vládu v Londýně.Byl dokonce nositelem Československého válečného kříže.

Dovolím si tedy napsat o šlechtickém rodu, který druhá válka velmi poznamenala.

O rodu Dohalských z Dohalic.

01.jpgPrvní zmínky o tomto šlechtickém rodě pocházejí z konce 14. století.Původním sídlem rodu byla tvrz Dohalice u Hradce Králové. Rod používal velmi často jméno Bořek, které se později stalo příjmením. Rodina se v průběhu staletí větvila ale větve opět vymíraly.Do 20. století vstoupil rod Bořků Dohalských již jen z větví jednou, která je odvozována od předka Zikmunda, který žil na přelomu 16 a 17. století. Rod byl povýšen v roce 1757 do stavu svobodných pánů a v roce 1764 již do hraběcího stavu. Rodovým statkem se v této době stal zámek Přívozec u Domažlic, který koupil v polovině 18. století zástupce rodu Jan Kryštof( 1695-1768 ).

Na počátku 20. století donutily ekonomické důvody hraběte Františka Karla Dohalského tento statek prodat. Hrabě František Karel měl čtyři syny . Ludvík Dohalský zemřel ve 14 letech. Do osudů dalších tří synů ze zapsala , bohužel, II. světová válka.

Hrabě Antonín Dohalský z Dohalic ( 1889 – 1942 ) si vybral církevní životní kariéru. Studoval teologii v Praze a v Římě. Postupně se vypracoval až na metropolitního kanovníka svatovítské kapituly. Byl i papežským tajným radou. V době po atentátu na protektora Hendricha se pokoušel pomáhat parašutistům a lidem kolem nich. Byl ale odhalen, zatčen a vězněn postupně na Pankráci a v Terezíně. Svůj život pak ukončil v koncentračním táboře Osvětim.

Mladší bratr Zdeněk Dohalský ( 1900 – 1945 ) vystudoval právnickou fakultu. Začal se věnovat ale novinářské práci a stal se redaktorem Lidových novin. Pracoval především v politických rubrikách a patřil k velmi informovaným osobnostem první republiky. Jako rozhodný kritik fašismu začal už v roce 1939 působit v odboji , kde využil především své kontakty s politickými osobnostmi. Pod krycím jménem Bedrník se stal spojkou mezi exilovou vládou prezidenta Beneše v Londýně a předsedou protektorátní vlády v Čechách generálem Eliášem. Byl v roce 1941 odhalen gestapem a následně zatčen. Další čtyři roky byl vězněn a 7. února 1945 byl zastřelen v Terezíně. Za své české vlastenecké cítění položil život.

Hrabě František Dohalský ( 1887 – 1951 ) podepsal v roce 1939 prohlášení české šlechty. I proto byl také v roce 1941 zatčen a vězněn fašisty v Terezíně a Dachau. Jako jediný z bratrů přežil. Po válce vstoupil do diplomatických služeb a byl velvyslancem republiky ve Vídni. Jeho mise skončila v roce 1949. Zemřel z podlomeným zdravím z války už dva roky potom.

Jeho syn Jiří ( 1914 – 1990 ) byl radou kanceláře prezidenta Beneše.Za války nebyl vězněn ale byl později vystaven komunistické perzekuci a vězněn za vyzvědačství.

Hrabě Jiří Dohalský měl čtyři syny, kteří byli v období komunismu též perzekuováni.

Hrabě Václav Bořek Dohalský ( 1941 – 2004 ) se narodil i zemřel v Praze. Byl rytířem řádu sv. Lazara. Měl jednoho syna Václava ( nar.1972 ).

Hrabě Jiří Bořek Dohalský ( nar. 1943 ) se oženil s Rakušankou , žije ve Vídni a je bezdětný.

Třetí syn Antonín Bořek Dohalský ( nar. 1944 ) se narodil v Praze a má dvě děti – syna Antonína ( 1973 ) a dceru Pavlínu ( 1975 ) . Je příkladem dokonalé a důsledné komunistické perzekuce .Učil se kuchařem a pokrývačem . Vojenskou službu strávil u silničního vojska, které nahradilo slavné PTP. Pokoušel se alespoň o maturitu na večerní škole ale u úřadů nepochodil. Pracoval pak jako kulisák, kuchař a pokrývač. V současnosti žije v zahradní vilce v areálu zámku v Lysé nad Labem, který rodině kdysi patřil. Stará se také o zprávu restituovaných nemovitostí v Jindřichově Hradci. Ne však o zámky, které rodina již od první republiky nevlastní.

Hrabě Zdeněk Dohalský zemřel již v roce 1975.

Z výše uvedeného je zřejmé, že prakticky 70 let minulého století byla rodina Dohalských stíhána tvrdě osudem a těmi, kteří pod záštitou svých zvrácených idejí a ideologií se na vytváření tohoto osudu podíleli.

Neustoupili však ani o krok.Nemohli prokázat urozenost svého starého šlechtického rodu lépe.