Šlechta byla složkou vládnoucí třídy feudální společnosti.Svou moc zakládala na vlastnictví půdy, rodovém původu a výsadách. Šlechtictví bylo dědičné po předcích ale bylo možno ho získat za zásluhy o stát nebo císařství, za službu v armádě.
Zásluhy a dlouhý rodokmen byly hlavními předpoklady.
Filosof Bohuslav Balbín řekl o šlechtictví:,, A šlechtictví je tedy jakési stálé projevování vynikajících vlastností, k němuž vede potomky jejich původ a příklady jejich předků.“
Tolik obecně o šlechtictví. A teď konkrétně.
Tato rubrika má v za poslání seznámit Vás s významnými šlechtickými rody Čech a Moravy.
Mezi přední a starobylé šlechtické rody Českého království patřili Kolowratové.
Jsou rozvětveným rodem jehož historie sahá až do 14. století. Popisovat celou historii rodu by zabralo řadu stran. Vybral bych tedy, po mém soudu, ty největší osobnosti rodu. Takže teď pěkně popořadě.
Jan Vilém Kolowrat byl v 17 . století kanovníkem vratislavským a olomouckým a generálem křížovníků.
František Antonín Kolowrat ( 1778-1861 ) byl podporovatelem myšlenky založení Národního muzea, byl prezidentem Královské české společnosti nauk a o roku 1826 byl ve Vídni ve funkci ministra vnitra. Svým přístupem k úřadu byl jakousi protiváhou kancléře Metternicha. Po založení Národního muzea, věnoval rozsáhlou mineralogickou sbírku a knihovnu.
Leopold Kolowrat – Krakovský, který pocházel z větve Kolowratů vztahujících svůj původ ke hradu Krakovci na Rakovnicku, byl v době vlády Marie-Terezie jejím kancléřem a ministrem.
Alexandr Kolowrat – Krakovský byl pro změnu známým automobilovým závodníkem – zahynul v roce 1927.
Jindřich Kolowrat – Krakovský, bratr Alexandra, byl aktivní v protinacistickém odboji, po II. světové válce byl velvyslancem v Turecku a po komunistickém převratu v roce 1948 byl emigrantem, který po svém návratu po skoro 50 letech prokázal, že na svou vlast nezapomněl. Pronajal v restituci navrácený Kolowratský palác za nájemní 1,- Kč Národnímu divadlu.
Podrobněji bych se zabýval synem Jindřicha Kolowrata – Františkem Tomášem Kolowratem.
Pan František Kolowrat byl šlechticem dnešního světa. Sám o sobě říkal, že nebyl aristokratickým dítětem. Narodil se v dobách II. světové války, kdy aristokratické výsady již neexistovaly. Navíc od pěti let žil v Americe, kde jeho otec z nutnosti o uživení rodiny začal podnikat. Zde se také podruhé oženil s dcerou řezníka – matkou Františka. František často vzpomínal na svojí maminku, která dokonale harmonizovala celý rodinný život. Neměl ale problémy ani se svým otce. Nebouřil se proti jeho autoritě a měl vůči němu úctu a respekt.
Po neúspěšném pokusu o přijetí na Harvard se František rozhodl odejít do Evropy. Studoval v Grenoblu a potom, díky pomoci rodiny Colloredo – Mansfelda , ve Vídni. Po ukončení studia se věnoval různým činnostem a vydělával peníze jako námořník nebo číšník. Nikdy si neošklivil žádnou práci a své šlechtictví dokazoval každodenním chováním a vystupováním. Po návratu do Ameriky studoval na Columbijské univerzitě a v 25 letech se dostal k filmování. Byl talentovaný a natočil několik krátkých filmů na které navázal jako kameraman třemi filmy celovečerními. Věnoval se také natáčení řady reklamních spotů.
Po změnách v Československu v roce 1989 se přijel s otcem zpět do vlasti, bohužel už bez maminky, která krátce před návratem, zemřela.
Po návratu se stali oba Kolowratové mediálními hvězdami. Oba oceňovali, že byli přátelsky přijati a že život v Československu ( Česku ) plynul klidněji a pomaleji než v USA.
V Česku se František Tomáš seznámil se svou partnerkou a narodil se jim syn Maxmilián Alexandr a dcera Francesca. Tím se naplnil i sen jeho otce o pokračovateli rodu. Sám otec se ale narození následníka rodu již nedočkal. Zemřel v roce 1996 ( leden ).
Pan František Tomáš Kolowrat pokračoval v jeho stopách a věnoval se údržbě rodinného majetku. S velkou péčí se staral o rodinné panství. Prioritou byly pro něho vždy lesy, které považoval za základ rodového odkazu . V soukromý byl vynikajícím kuchařem a znalcem červených vín. Jeho přáním bylo splnit vizi svého otce Jindřicha – dožít se sta let. Bohužel toto se mu již nevyplnilo. Aristokrat ducha, který zcela naplnil rodové heslo ,, Věrně a stále ´´ zemřel 26. června 2004 .
