Míchané nápoje se i u nás stávají stále módnější záležitostí. Časy, kdy je konzumovala téměř výhradně „společenská smetánka" jsou dávno ty tam - dnes si na nich naopak pochutnává především mladší a střední generace.
Přitahují samozřejmě především tím, že jsou lahodné a osvěžující, ale navíc podněcují fantazii a „trénují" chuťové buňky. A - jak známo - co se necvičí, zakrní...
Anglická podoba
slova koktejl se skládá ze dvou částí: cock je kohout, tail
pak ocas. Dalo by se tedy říci, že vlastně pijeme kohoutí ocas, což
je, uznejme, pro člověka nápojovou kulturou posledních desetiletí
nepoznamenaného, úkon vskutku nepředstavitelný...
Jak tento podivný název vznikl se přesně neví, ale podle nejrozšířenější verze má kořeny již v předminulém století. Tehdy byly v Americe velice oblíbené zápasy zmíněných bojovných ptáků. Hlavně v neděli se sjížděli příznivci tohoto „spor tovního odvětví" z venkova do měst, kde po celý den probíhaly souboje vyloso vaných dvojic. Trvaly často až do pozdních večerních hodin. Majitelé vítězů bývali na své bojovníky velmi hrdí a většinou - po zvyku pravých westmanů - pozvali soupeře i diváky do místního saloonu, kde zapíjeli úspěch.
A tehdy, vypráví se, vymyslel jeden šikovný barman zajímavou věc: nalil kaž dému oslavujícímu do sklenice lihoviny takových barev, které odpovídaly barvám peří v ocase vítězného kohouta. Hrdý rančer se pak cítil polichocen a utratil v baru dvakrát tolik, díky čemuž ostatní hosté experimentálně ověřili, že experi mentování s barvami přináší leckdy výsledky i na poli chuťovém...
Jiné verze původu slova cocktail, či spíše užití takového slova pro pojmenování míchaných nápojů, je mnohem méně romantická, a tedy i pravděpodobnější: neznámý lingvista byl pověřen nalezením vhodného slova vyjadřujícího pestrost - a nic lepšího ho nenapadlo.
K masivnímu rozmachu míchaným nápojů paradoxně nejvíc pomohla prohi bice. Bary byly zavřeny, takže se alkohol konzumoval jen v dobře utajených podnicích či přímo v ilegálních palírnách. S ohledem na konspirativní charakter tako vých dýchánků, podávali ho pokoutní prodejci zpočátku v hrnečcích od kávy Ale postupem času přišli na to, že se dá velice dobře skrýt do limonády či jiného neškodného drinku.
K tomuto účelu se pochopitelně nejvíc hodila vodka, a to pro svou čirost. Nejoblíbenější byla v kombinaci se zázvorovou limonádou, což byl také první long drink s vodkou, který si podmanil svět. I když Američanům trvalo déle, než vodce přišli na chuť, dnes patří i za oceánem vedle bourbonu k nejoblíbenějším nápojům. A pokud se t ýče koktejlů, tam téměř nemá konkurenci.
Míchaným nápojům zůstávali Američané věrni i po skončení prohibice - staly se prakticky součástí jejich národní kultury a s jistou mírou nadsázky lze říci, že si bez nich pořádnou párty nedokáží ani představit. Dnes existují stovky receptů na nejrůznější koktejly, přičemž ty, v nichž tvoří podstatnou ingredienci právě vodka, se počítají v desítkách. Podívejme se tedy opět na některé „z dílny" znač ky, která od dob, kdy její předchůdkyně opouštěly domácí palírny ruských muži ků jako nekvalitní samohonka, prodělala velký skok a dnes si co do kvality nezadá s žádným vybraným nápojem.
