Vínečko z Pálavy

Morava je pěkná zem… na její slávu připijem, zpívá Jaroslav Hutka a má asi na mysli zejména její jižní část, která si stále zachovává svůj nenapodobitelný kolorit i tradice. K nim patří - kromě jiného - i pěstování vinné révy, pro něž jsou zde výborné podmínky. Zvlášť v okolí Pavlovských kopců najdeme množství malých a půvabných vesniček, v nichž se už odnepaměti vyrábí tento ušlechtilý mok…

Morava je pěkná zem…

 

na její slávu připijem, zpívá Jaroslav Hutka a má asi na mysli zejména její jižní část, která si stále zachovává svůj nenapodobitelný kolorit i tradice. K nim patří - kromě jiného - i pěstování vinné révy, pro něž jsou zde výborné podmínky. Zvlášť v okolí Pavlovských kopců najdeme množství malých a půvabných vesniček, v nichž se už odnepaměti vyrábí tento ušlechtilý mok…

 

Bavory nejsou v Bavorsku

 

Jednou z nich je i obec Bavory, ležící na úpatí Chráněné krajinné oblasti Pálava pod jihozápadním svahem Stolové hory. První písemné zmínky o ní najdeme v kronice z roku 1332, na což jsou všichni z necelých čtyř stovek místních obyvatel náležitě hrdí. Dalším - tentokrát ovšem ryze současným - důvodem jejich pýchy pak je vinařská společnost Tanzberg.

 

Sídlí na návrší v komplexu několika stylových a pečlivě opravených staveních, její název je odvozen od starého pojmenovaní vrchu, který patří k nepřehlédnutelným dominantám této překrásné krajiny (na vrcholu nalezneme italskou campanillu a kapli Svatého Šebastiána). Podnět k vybudování těchto architektonických skvostů dal František Ditrichštejn, kardinál, biskup a gubernátor, jedna z nejvýznamnějších mikulovských historických osobností. Především díky němu se z Tanzbergu stalo nakonec poutní místo, na němž se konaly náboženská obřady či procesí, což následně vedlo k tomu, že změnil jméno a dnes se oficiálně nazývá Svatý kopeček.

 

Ovšem stejně jako si věřící křesťané nenechají ujít jeho návštěvu, nemůže žádný z milovníků vína vynechat při svých toulkách krajem Bavory… 

 

Víno podle Johna

 

Je třeba hned na úvod přiznat, že jsme tam nepřijeli náhodou, nýbrž na doporučení vyhlášeného gastronomického znalce a hédonisty, Radka Johna. Podle jeho mínění se právě zde dělají jedny z nejlepších přívlastkových vín u nás. „ Odrůdy jako Rýnský a Vlašský ryzlink, Rulandské bílé (i šedé), Chardonay, Savignon (z bílých) či Zweigetrebe, Frankovka, Rulandské modré a Cabernet - Sauvignon (z červených) jsou zde – především díky použití nejmodernějších vinařských technologií - dovedeny téměř k dokonalosti. Jejich buket je vyvážený, harmonický, briliantově měděné záblesky v barvě umocňují skvělý chuťový zážitek. Navíc v sobě mají velký potenciál na další zrání či archivaci, zvlášť barikovaná vína, která před stáčením do lahví zrají v dubových sudech.“ opěvoval místní značky Radek.

 

 A že měl pravdu, jsme se sami přesvědčili při improvizované ochutnávce v citlivě zrenovovaném sklípku ze sedmnáctého století. Ten slouží nejen k degustacím, ale je využíván pro reprezentativní účely. Zdejší sklepení, ostatně jako většina dalších v tomto kraji, má i patřičné parametry k tomu, aby v nich vína ještě několik let, ale třeba i desetiletí dozrávala. Některá totiž nemá smysl konzumovat mladá, protože jsou díky vysokému obsahu taninu tvrdá a mají svíravou, trpkou chuť. Až čas dokáže sladit všechny tóny do dokonalé harmonie.

 

Zde by bylo na místě konstatování, že archivace vín není požitkářství, ale především  dobrou investicí, která se stále zhodnocuje. I proto stoupá i u nás počet lidí, kteří vlastní vinnou banku a v ní uložen svůj „majetek“. V některých příznivých ročnících se totiž investice do dobrého moku může zúročit až stonásobně! Což je zase na druhé straně tím pádným důvodem pro  firmy, kterým se vyplatí pěstovat špičkové odrůdy a neustále je vylepšovat za pomoci nových technologií či přístrojů.

 

Když se víno a umění snoubí

 

Z Pálavy do Brna není daleko a právě tam, do Vinné galerie, vedly další naše kroky. I tentokrát nikoli náhodné, reference jsme měli od předních osobností z umělecké branže. Všichni unisono tvrdili, že jde o poutní místo místních i přespolních milovníků ušlechtilého moku, navíc se tu kromě pravidelných degustací se konají také výstavy obrazů, grafik, fotografií a dalších výtvarných děl.

 

Návrat starých časů

 

Když jsem se dal do řeči se sympatickým manželským párem Tomášem a Martinou Vicanovými, kteří stáli u zrodu tohoto neobvyklého projektu, první, co mě tak trochu nešťastně napadlo, bylo konstatování, že spojení vína a výtvarného umění vlastně není nic nového, protože už z antiky se dochovaly amfory a další předměty s tímto námětem.

 

Místo očekávaných rozhořčených protestů, že zpochybňuji jejich vlastní know-how, se zasmáli a Tomáš řekl: Ale my vystavujeme často i fotografie, ty staří Řekové neznali, nakonec i má žena fotí a měla několik výstav. I proto máme k umění blízko - a ne jen výtvarnému. Pokud jde o něj, měli jsme před otevřením jeden problém, a tím byla vlhkost, která bývá obvyklá ve sklepních prostorách. Vínu sice prospívá, ale obrazům a fotkám nikoli. Ale pak se nám po docela dlouhém hledání podařilo najít přijatelný kompromis, navíc dům kousek od centra, u Lužáneckého parku. Bylo ovšem třeba nejen vyklidit dlouhá léta nepoužívané a zanedbané prostory, ale dát jim patřičnou architektonickou i výtvarnou podobu, což měl na starosti akademický malíř René Vlasák. Jeho návrh interiéru nadchl nejen nás, ale i četné hosty, není akce, kdy by se na to někdo nezeptal. Pokud jde o vzhled Vinné galerie, nemá cenu se příliš rozepisovat o tom, co čtenář pozná z fotografií. Nicméně nelze nezmínit pár dalších zajímavých informací.

 

Zlatá Argentina

 

Tomáš a Martina Vicanovi dokázali přitáhnout nejen sommeliery a znalce vína, ale i „normální“ konzumenty, kteří si sem přijdou koupit nějakou tu lahvičku. I když to může znít na Moravě trochu svatokrádežně, jejich vlajkovou lodí se stala Argentina.  Proč, to opět vysvětluje Tomáš. Jsem patriot, ale moravští vinaři prodávají každému, což je logické. Já ovšem hledal výhradní zastoupení, značku o niž se budu starat, od propagace, přes prodej, kterou, jak se říká, u nás „udělám“. Nakonec jsem ji našel až v daleké Jižní Americe, ve vinařství Lagarde. Pro nás a trochu i pro ně pro ně to byla sázka do loterie, přece jen vzdálenost a s tím spojená složitá doprava hrála svoji roli. Naštěstí zájem o vína z této oblasti byl a je vysoký a my navíc nabízíme výtečný mok za přijatelnou cenu, která se pohybuje ve řádu stovek ne tisícich korun.  A i když Argentina má své jméno po stříbře, latinsky argentum, pro nás je tak trochu zlatá.

 

Pro propagaci  „jižního moku“ se Vinná galerie rozhodla jít i netradičními cestami, jak na něj upozornit veřejnost. Jedním z nich bylo, že při premiéře filmu Rafťáci se logo tohoto kasovního trháku ocitlo na etiketu pěti lahví odrůdy Bonarda ročník 2004 z vinařské oblasti Mendoza, jednoho z nejlepších na světě. Ty se následně vydražily za 50 000 korun, které byly darovány Klinice dětské onkologie FN Brno.

 

Jsou tady Bobule!

 

Pro úspěšné lidi je typické, že zkouší stále nové a nové věci - aniž by přitom byli motivováni finančním ziskem. Mohli by se spokojit s tím, co mají, místo toho riskují a jdou do experimentu, často i v úplně jiných oblastech než těch, kde je jejich doména. Manželé Vicanovi jsou typickým příkladem. A protože mají k umění blízko, rozhodli se být koproducenty filmového díla! První impulz byl, když jsme seděli s jedním vinařem ve sklípku a on  vyprávěl své životní příběhy, vtipné i smutné. Oba jsme si uvědomili, že by to mohl být dobrý námět na film. Ovšem od nápadu k realizaci je daleko, není to jen o tom, že se musí být kvalitní scénář co přesvědčí herce a vůbec celý štáb - včetně režiséra - o tom, že nepůjde o propadák, ale hlavně o financích.  Asi se nám to povedlo, touto dobou natáčení trochu hořké komedie Bobule, jak se jmenuje vrcholí a v kinech bychom ji měli vidět v březnu příštího roku.

 

O tom, že určitě nepůjde o žádný „béčkový“ film svědčí jména některých „top“ herců: Lubomír Lipský, Václav Postránecký, Miroslav Táborský, Tomáš Matonoha a další. Ale abychom skončili tím, čím jsme začali - vínkem. Jak vysoko Vinná galerie stojí vysoko na pomyslném piedestalu úspěšnosti svědčí i fakt, že právě tam se tradičně koná slavnostní vyhlášení výsledků mezinárodní soutěže FESTWINE 2007, kde jsou rozdány diplomy nejlepším značkám z celého světa.

 

Více se lze dozvědět - včetně termínů degustací  - na http://www.vinnagalerie.cz/

 

Jan JANULA