Palírna Jameson

Ani v Irsku se samozřejmě nedá o jedné whisky prohlásit, že je nejlepší. Obyvatelé Zeleného ostrova ale mají jednu značku, která je bezesporu nejoblíbenější a nejprodávanější. Jmenuje se Jameson, ale pokud chcete zabodovat ve společnosti irských přátel, říkejte pěkně po irsku Džamisn! Irská whisky se od své skotské sestry liší už samotným názvem. Produkt irských palíren má totiž mezi písmeny "k" a "y" ještě písmenko "e". Záhy člověk odhalí také rozdíly chuťové, a to nemusí být zrovna profesionální ochutnavač.

"V Irsku jsme kdysi během výroby sladu používali při sušení ječmene antracit. Dneska topíme přírodním plynem - v obou případech jde o palivo, při jehož spalování nevzniká kouř," vysvětluje veterán palírny Jameson John. "V tom se lišíme od Skotů, kteří dodnes topí v pecích rašelinou. Ta ohromná spousta kouře, která vzniká při spalování rašeliny, volně prochází ječmenem, takže když si přivoníte ke skotské whisky, cítíte kouřovou, lehce štiplavou vůni. A to se irské whiskey netýká," dodává tak trochu pyšně John.

V útrobách staré palírny společnosti John Jameson a synové, v zapadlé dublinské uličce Bow Street, jsem u gigantického mlýnku na ječmen pochopil i další důvody jemné chuti irského tekutého zlata. "Americký Bourbon se destiluje jen jednou, většina skotských whisky podléhá dvojí destilaci, ale tady v Irsku přepalujeme whisky hned třikrát. Skutečným důvodem je, že si chceme být jisti...," dokládá jeden z charakterových pilířů obyvatel Irska další zaměstnanec Jamesonů - Brian. Právě s ním se dostávám do sklepních prostor, kde whisky zraje. Děje se tak v masivních dubových sudech, které vyrobili šikovní dublinští bednáři. Než se do těchto sudů irská whisky dostala, klokotalo v nich ve většině případů sherry - ejhle, další příspěvek k nezaměnitelné chuti. Už asi nikoho nepřekvapí, že i zrání irské whisky má svá specifika.

"Podle irských zákonů musí všechny druhy whisky zrát minimálně tři roky. Ovšem produkty s logem Jameson zrají minimálně pět až sedm roků. Produkujeme i takové whisky, které zrají od deseti do pětadvaceti let," chlubí se Brian. Vůbec nejrafinovanější způsob, jak dodat irské whisky unikátní chuť, je už bohužel, či bohudík, minulostí. Souvisel s prací dělníků v palírně, kteří měli na starost prohrabávání ječmene ve skladišti. Podle Briana nosili ve většině případů na nohou lehké botky z bavlny... Někdy ale chodili po zrní bosi, což whisky dodávalo jistou nezaměnitelnou příchuť.

Každopádně až se budete cítit opravdu mizerně a budete potřebovat nějaký životabudič, neváhejte a sáhněte po sklence irské. Vždyť původní galský výraz pro tento nápoj - "iška baha" - znamená v překladu živá voda nebo voda života. Vojákům anglického krále Jindřicha II. vděčíme za to, že komplikované pojmenování zkrátili na "fiška", od něhož byl k whisce už jen malý krůček. A až sklenici slavnostně pozvednete, nezapomeňte na irský přípitek - Slainte!