Křižovatky ve vinném sklepě

Mnozí z vás už ve svém životě jistě navštívili nějaký ten vinný sklípek. Každé takové posezení u sklenky dobrého vína je svým způsobem výjimečným a neopakovatelným zážitkem. Skutečně unikátní sklepy s tímto mokem můžete navštívit v moldavské obci Cricova.

Schody vedoucí směrem dolů, někdy hodně příkré, pak různě dlouhá chodba, někdy i dvě, po stranách sudy s lahodným mokem. Taková je představa většiny z nás o vinných sklípcích, které se v našich krajích nacházejí zejména na jižní Moravě. Ve sklepích Cricova v Moldavsku ale nejen že nejsou žádné schody, nýbrž se v nich vůbec nechodí. Pohybujete se v nich totiž výhradně autem. Asi teď nevěřícně kroutíte hlavou, ale je to tak. Původně se totiž v okolí Cricovy těžil vápenec, který se používal na výstavbu hlavního města země, Kišiněva. Po čase se zjistilo, že ve vytěžených prostorách se udržuje stálá teplota, konkrétně 12 stupňů Celsia, a to v zemi, kde se teploty pohybují od +40 v létě do -20 stupňů v zimě. V tu chvíli bylo rozhodnuto. A tak se postupně jednotlivé chodby dolů začaly plnit sudy s vínem, které definitivně nahradily stavební stroje, náčiní i různý materiál. Celkově chodby, nacházející se v hloubce 60 - 80 metrů měří úctyhodných a až neuvěřitelných 64 kilometry. A všude jen víno, navíc té nejlepší kvality.


Každý rok se vydávají místní odborníci na jakési spanilé jízdy po Moldavské republice, vybírají to nejlepší víno, které pak uskladní v Cricově. To nejprve zraje v dřevěných sudech, bílé dva a červené tři roky. Poté se lahvuje a archivuje. Ročně kolem jednoho milionu litrů. A všechno toto bohatství můžete vidět na vlastní oči, přesněji řečeno z okna jedoucího vozu. A jelikož se ve sklepě jezdí v dopravních prostředcích, je i tady nutné dodržovat pravidla silničního provozu. Podle slov našeho průvodce tu nikdy nedošlo k   dopravní nehodě, provoz není takový, jako na povrchu, přesto nikdo danou dopravní značku neignoruje. Na stopce prostě zastaví, na zákazu stání nikdo cestu neblokuje, na rozdíl od českých měst, a v jednosměrce se skutečně jezdí jen jak ukazuje ona šipka na modrém podkladu. Tím jsem vlastně naznačil, že normálně potkáváte auta v obou směrech.



V Cricově má všechno svá pravidla a svůj řád. I jednotlivé silnice mají názvy. Jednou se projíždíte ulicí Cabernetovou, jindy Sauvignonovou. K nejoblíbenějším patří Fetiasca. Proč? Odpovídá  jeden z největších znalců vín v Moldavsku, ředitel vinařského výzkumného závodu v Kišiněvě pan Olaru: "V tomto víně je specifická vůně lučních květů, má takové jemné aroma a velmi příjemnou chuť. Proto jsme této moldavské odrůdě dali jméno Fetiasca, tedy dívka. Je to víno pro krásné dívky, krásné ženy."


Ve sklepích Cricova je uskladněno přes 700 druhů vín z celého světa, ta nejvzácnější jsou pak uschována ve zvláštní místnosti ve tvaru vinné sklenky. Spodní část, stopka a kupa, vše vyplněné pečlivě narovnanými lahvemi toho nejlahodnějšího moku. Procházíte a sliny se vám jen sbíhají. Tu leží francouzské Chardonnay z roku 1935, jinde zase vzácná Göhringova sbírka ze stejného roku, či portské jen o dva roky mladší. Nejstarší je víno, za které údajně jeden americký obchodník nabízel milion dolarů. Pochází z Jeruzaléma a je staré 99 let. Hned vedle něj leží lahev stejně staré české becherovky. Mimochodem v Cricově se vyrábějí i sekty, bílé a červené. A ty nejlepší zrají v lahvích z českého křišťálu.


Jak tato popisovaná vína chutnají, o tom se můžete ve speciálních sálech, která mají i svá jména, jako např. Sál Bacchův či Gagarinův, sami přesvědčit. A při takové ochutnávce brzy přestanete mít pojem o čase. Údajně tomu "napomáhá" i zmiňovaná stabilní teplota, a tak se může stát, že uplyne i deset hodin a vy máte pocit, jako byste teprve začali. Ukázkových případem byl prý kosmonaut Gagarin, který ve sklepích v roce 1966 strávil dva dny. Dodnes o tom svědčí jeho slova napsaná na zdi: "Přišel jsem 8. a odešel 10."

Autor: Robert Mikoláš