V Itálii jsou hned dvě dýmkařská centra. Jedno na severozápadě u hranic se Švýcarskem, blízko jezera Lago di Varese a druhé zhruba uprostřed východního pobřeží, nedaleko od San Marina v Pesaru.
Doposud jste se mohli dočíst o firmě Ser Jacopo, ale v nejbližší době se dočteme o firmě Mastro de Paja, či L´anatra dalle uova d´oro nebo Don Carlos. Dnes se zastavíme u firmy s "one man company" Le Nuvole Maurizia Tombariho. Le Nuvole by šlo z italštiny přeložit jako mraky a Maurizio rád s oblibou říká, že dýmky a mraky (resp. mraky kouře) jsou neopakovatelné. Tuto tzv. „neopakovatelnost" se také snaží znázornit značkou na náustku, jež není symetrická (jak je to obvyklé), ale geometrická.
K dýmkám se dostal
náhodou
Maurizio Tombari se narodil v roce 1953 v Pesaru. V roce 1978 absolvoval na Akademii Krásných umění v nedalekém Urbinu, obor malba. Pak měl nastoupit základní vojenskou službu. Ale to nechtěl, a tak musel získat zaměstnání. Vzal nabídku firmy Mastro de Paja, která v té době sháněla nové dělníky. Poprvé se setkal s Giancarlem Guidim, který je dnešním majitelem firmy Ser Jacopo, a ten ho přijal do práce. Zprvu vše bral jen jako záchranu před vojnou.. Tehdy netušil, že to byl začátek. Přesto v roce 1982 opustil firmu Mastro de Paja a začal pracovat jako interiérový designer.
Po pár letech si však uvědomil, že tato práce jej neuspokojuje a právě v té době Giancarlo Guidi a Bruto Sordini, dnešní majitel firmy Don Carlos, zakládali firmu Ser Jacopo a Sordini mu v nově vzniklé firmě nabídl práci, kterou přijal. Vrátil se k výrobě dýmek. Setrval do konce roku 1995.
Sám tvůrcem i prodejcem
Od prvního ledna založil vlastní firmu Le Nuvole. Vedla ho touha být samostatný, ale také, jak sám říká: „Chtěl jsem dělat dýmky vlastníma rukama od začátku do konce, a ne jenom pořád určité fáze...“ První dva roky se snažil své dýmky prodávat klasickým způsobem - nabízel je obchodníkům. Doslova autem objížděl trafiky. Setkával se s mnoha odmítnutími, málokterý obchodník chtěl do prodeje nezavedenou značku neznámého výrobce. Pro Tombariho to byly těžké časy. O dva roky později v Římě se jeho smůla prolomila. Své zboží nabídl ve známém obchodě Carminari. Ten byl jeho pracemi nadšen. Nakonec jej přítel přesvědčil, aby začal přemýšlet o internetovém obchodě.
Internet
„V době, kdy jsme se ženou Stefanií vůbec nic nevěděli o počítačích a internetu, přišel přítel a přinesl nám první počítač. Začal nám dávat první lekce. Učil nás základní obsluhu a vysvětloval co to je internet a jaké možnosti skýtá. Když jsem získal více informací, zjistil jsem, že je to ideální způsob jak prodávat své dýmky a rozhodl jsem se výhradně prodávat přes něj.“ Řekl Maurizio Tombari.
Od této doby přestal objíždět obchodníky s dýmkami a začal se cítit svobodnější. Svobodnější, i co se cen týče. Od listopadu 1998 prodává přes své webové stránky http://www.pipe.it. Přesto situace stále nebyla zcela ideální. Dýmky vyráběl i prodával, i když přes internet, chce čas. Měl finanční problémy, a tak učil na střední škole předmět Práce se dřevem.
Přelom se stal až v roce 2000. Dýmky se začaly prodávat a on mohl opustit pedagogickou práci. V loni vyrobil a prodal více než 260 dýmek, a to mu už k živobytí stačí.
Zajímavá a nevšední je i pomoc manželky Stefanie, která má čisté estetické vidění, nezkažené technickým pohledem na věc a dovede odhadnout, které tvary budou dobré a prodejně úspěšné.
Odkud je dřevo?
Briar nakupuje prostřednictvím italských obchodníků, a to především kalabrijský, ale jak sám říká, situace je horší a horší, protože Kalabrii před časem postihly veliké požáry a mnoho starých stromů bylo zničeno.
Koupit kvalitní briar začíná být problém, a tedy i ceny rostou. Jako nová perspektivní oblast těžby briaru se začíná jevit jižní Toskánsko, blízko měst Sienna a Grosetto.
Kvalitu dýmek se označuje číslicemi od jedné do osmi, přičemž 8 je nejvyšší ohodnocení. Dýmky 3. až 8. jsou hladké a záleží na kvalitě dřeva. O kategorii 8. žertem říká, že zrno u straight grain musí tvořit angel hair. Veškerá produkce je bez filtru, protože nerad pracuje s troubelí širší než 14 či 15 milimetrů a naprostou raritou jsou dýmky větší. Mauritii je také kuřák a preferuje spíš menší až střední hlavičky.
