"Nikdy bych nechtěl být šéfem fabriky na dýmky..." Už je to třináct let, co si Karel Krška „osahal“ svou první dýmku. Ve volných chvílích pomáhal kolegovi z Lachemy Janu Kopovi zdobil dýmky intarziemi nebo kovovými kroužky.
Dýmky od Stanislava
Nakonec se J. Kopa naučil dýmky dělat sám. Dělal je dobře, protože mu byla nabídnuta spolupráce s dýmkařským studiem Stanislav. Práce najednou přibylo a J. Kopa potřeboval pomocníka. Obrátil se na bývalého spolupracovníka Karla Kršku. Pro studio Stanislav pracovali téměř dva roky, až do doby, kdy se J. Kopa rozhodl jít vlastní cestou.
Cesta k dnešnímu
uznání
K. Krška se cítil J. Kopovi hodně zavázán za vše, co jej naučil, a tak odešel s ním. Jejich, mnohdy komplikovaná, spolupráce trvala necelé dva roky a K. Krška si uvědomil, že s tak složitým, nespolehlivým, i když řemeslně a výtvarně nadaným partnerem to dál nepůjde.
Začátkem roku 1995 se osamostatnil. Pronajal si prostory v Brně na Hybešově ulici. Tam působil až do června 2003. V současné době má novou dílnu ve svém domě v Drnovicích na Blanensku, kde okamžitě zahájil vlastní výrobu.
„Začátky nebyly jednoduché, v dílně jsem byl od rána do večera a třeba jsem celý den dělal jednu dýmku. Bylo to šílené...,“ vzpomíná dýmkař. Zpočátku se musel naučit tvořit základní tvary. „Třeba kuličky. To jsem musel natrénovat. Vystřihl jsem si z papíru kolečko, díval jsem se na něj a zkoušel brousit kuličky. Prostě šlo o to získat zručnost..." dodal K. Krška.
Začínal, ale už měl zákazníky
Do obchodního startu mu pomohly zkušenosti získané v dobách spolupráce s Janem Kopou. V jejich původní společné dílně v Brně, na Mostecké ulici měli skříň s hotovým dýmkami. Ta byla rozdělena na dvě poloviny - Kopova a Krškova. Postupem času si obchodníci čím dál častěji vybírali a nakupovali z Krškovy poloviny. Nebyl problém zkontaktovat obchodníky. Právě v této době začala spolupráce s Karlem Hingarem, jehož prostřednictvím K. Krška své dýmky prodával.
Poptávka roste
Začíná být známým, a tak rozšiřuje dýmkařský obchod. Rozhodl se, že chce především zásobovat český trh a začal prodávat i prostřednictvím internetu.
V posledních letech je o jeho dýmky, především freehandy, velký zájem i v zahraničí. Navíc nevynechá žádné mistrovství světa v pomalém kouření dýmky. Bylo jej možné potkat v Grazu, v Dijonu nebo v Ascotu. A letos se chystá na mistrovství světa v Mariánských Lázních.
K. Krška vytváří především jednotlivé dýmky, má sice kopírku, ale nic jej k sériové výrobě netáhne. S úsměvem říkává: „Nikdy bych nechtěl být šéfem fabriky na dýmky..."
Dýmku kouří sporadicky, občas se zúčastní soutěže, kde ale většinou „zakouří slušně". Svůj rekord „zakouřil“ v Třebíči časem 1:50. Favoritem tvarů je pro něj buldog, v oblibě má halfbentky či bentky, rovné dýmky jsou pro něj fádní, proto nejsou ani v jeho výrobním sortimentu časté. Z briaru dává přednost řeckému, protože má rád „hustý" materiál. Pracuje jen z kvality extra-extra či z plata. Briar používá „evropským" stylem, kdy plameny „straight grain" směřují svisle, spodek a vršek hlavičky pak tvoří tzv. „paví očka“.
Jeho dýmky poznáte
Zajímavý, a od jiných výrobců dýmek zcela odlišný, je jeho názor na materiál z něhož jsou zhotoveny náustky. Nepreferuje paragumu před akrylem. Naopak k dražším dýmkám výhradně používá akryl nebo cumberland. Pětadevadesát procent jeho dýmek má devíti milimetrový filtr.
Dýmky moří do klasických odstínu hnědi, čas od času jeho dílnu opustí i černá společenská dýmka, ale k veselým až bláznivým barvám neinklinuje.
Jeho život jsou freehandy. Má-li vytvořit na zakázku určitý počet klasických dýmek, musí při práci občas „odběhnout" k freehandu, aby si zpravil oko i náladu. Předpokládá, že freehandy jsou především sbírkovou záležitostí, výstavními kusy, a tak nestojí-li dýmka sama o sobě, její součástí je vkusný briarový stojánek.
Tvrdí, že doba, v níž žijeme, je uspěchaná a nepřeje řemeslu tak, jako dřív. Proto obchází starožitnictví a skupuje prstýnky, které by, po malých úpravách, mohly sloužit jako ozdobné kroužky na náustky.
Dýmky s označením Czech republic
Jen zřídkakdy dýmky kytuje. Ví, že sebelépe namíchaný odstín tmelu po čase na kouřením ztmavlé dýmce opticky vystoupí a vadu dřeva ještě více zdůrazní. Má-li dýmka více než tři čtyři vady, raději ji opískuje než by si „kazil jméno“.
Každá dýmka K. Kršky je signována jménem výrobce, nápisem Czech republic a ozdobnou literou K. Dýmky kategorie „king" jsou navíc doplněny korunkou, a to nejlepší z nejlepšího navíc nese „punc" čtyřcípé hvězdičky.
Krškova dnešní produkce je přibližně až 180 dýmek měsíčně a za celou svoji éru jich vytvořil asi čtrnáct tisíc. Jeho dýmky najdete téměř na celém světě. Asi největší pouť dýmka urazila, když se octla v Honolulu. Dýmku od K. Kršky vlastní i řada celebrit, ale asi nekurióznější je dýmka herce Davida Hasselhofa, který si ji koupil při návštěvě Prahy.
Rodinná firma
Otec pomáhá soustružit náustky a dovede stáčet různé kovové kroužky. Velmi zručná manželka zhotovuje papírové krabičky a šije látkové pytlíčky na dýmky. Švagr vyrábí dřevěné stojánky na dýmky a sestra, která je keramičkou, vyrábí speciální dýmkařské popelníky. Otázkou však zůstává, co děti až dorostou? Zapojí se také do rodinného klanu?
K. Krškovi se, naopak od jiných, internetový prodej zamlouvá. Také mu stále narůstá. Ozývají se sběratelé z celého světa, a tak je nezbytné stále inovovat i obsah internetových stránek www.volny.cz/krska.pipes.
Rada pro začínající
„Chcete-li začít dýmky dělat, už při prvním uchopení briarového špalíku musíte vědět, co chcete udělat. A co vidí oči, musí ruce umět udělat," dodává Karel Krška.
