Dýmky s logem kouře

V Itálii jsou hned dvě dýmkařská centra. Jedno na severozápadě u hranic se Švýcarskem, blízko jezera Lago di Varese a druhé zhruba uprostřed východního pobřeží, nedaleko od San Marina v Pesaru.

Doposud jste se mohli dočíst o firmě Ser Jacopo, ale v nejbližší době se dočteme o firmě Mastro de Paja, či L´anatra dalle uova d´oro nebo Don Carlos. Dnes se zastavíme u firmy s "one man company" Le Nuvole Maurizia Tombariho. Le Nuvole by šlo z italštiny přeložit jako mraky a Maurizio rád s oblibou říká, že dýmky a mraky (resp. mraky kouře) jsou neopakovatelné. Tuto tzv. „neopakovatelnost" se také snaží znázornit značkou na náustku, jež není symetrická (jak je to obvyklé), ale geometrická.

004.jpgK dýmkám se dostal náhodou

Maurizio Tombari se narodil v roce 1953 v Pesaru. V roce 1978 absolvoval na Akademii Krásných umění v nedalekém Urbinu, obor malba. Pak měl nastoupit základní vojenskou službu. Ale to nechtěl, a tak musel získat zaměstnání. Vzal nabídku firmy Mastro de Paja, která v té době sháněla nové dělníky. Poprvé se setkal s Giancarlem Guidim, který je dnešním majitelem firmy Ser Jacopo, a ten ho přijal do práce. Zprvu vše bral jen jako záchranu před vojnou.. Tehdy netušil, že to byl začátek. Přesto v roce 1982 opustil firmu Mastro de Paja a začal pracovat jako interiérový designer.

Po pár letech si však uvědomil, že tato práce jej neuspokojuje a právě v té době Giancarlo Guidi a Bruto Sordini, dnešní majitel firmy Don Carlos, zakládali firmu Ser Jacopo a Sordini mu v nově vzniklé firmě nabídl práci, kterou přijal. Vrátil se k výrobě dýmek. Setrval do konce roku 1995.

Sám tvůrcem i prodejcem

Od prvního ledna založil vlastní firmu Le Nuvole. Vedla ho touha být samostatný, ale také, jak sám říká: „Chtěl jsem dělat dýmky vlastníma rukama od začátku do konce, a ne jenom pořád určité fáze...“ První dva roky se snažil své dýmky prodávat klasickým způsobem - nabízel je obchodníkům. Doslova autem objížděl trafiky. Setkával se s mnoha odmítnutími, málokterý obchodník chtěl do prodeje nezavedenou značku neznámého výrobce. Pro Tombariho to byly těžké časy. O dva roky později v Římě se jeho smůla prolomila. Své zboží nabídl ve známém obchodě Carminari. Ten byl jeho pracemi nadšen. Nakonec jej přítel přesvědčil, aby začal přemýšlet o internetovém obchodě.

001.jpg005.jpg

Internet

„V době, kdy jsme se ženou Stefanií vůbec nic nevěděli o počítačích a internetu, přišel přítel a přinesl nám první počítač. Začal nám dávat první lekce. Učil nás základní obsluhu a vysvětloval co to je internet a jaké možnosti skýtá. Když jsem získal více informací, zjistil jsem, že je to ideální způsob jak prodávat své dýmky a rozhodl jsem se výhradně prodávat přes něj.“ Řekl Maurizio Tombari.

Od této doby přestal objíždět obchodníky s dýmkami a začal se cítit svobodnější. Svobodnější, i co se cen týče. Od listopadu 1998 prodává přes své webové stránky http://www.pipe.it. Přesto situace stále nebyla zcela ideální. Dýmky vyráběl i prodával, i když přes internet, chce čas. Měl finanční problémy, a tak učil na střední škole předmět Práce se dřevem.

Přelom se stal až v roce 2000. Dýmky se začaly prodávat a on mohl opustit pedagogickou práci. V loni vyrobil a prodal více než 260 dýmek, a to mu už k živobytí stačí.

Zajímavá a nevšední je i pomoc manželky Stefanie, která má čisté estetické vidění, nezkažené technickým pohledem na věc a dovede odhadnout, které tvary budou dobré a prodejně úspěšné.

002.jpg003.jpg

Odkud je dřevo?

Briar nakupuje prostřednictvím italských obchodníků, a to především kalabrijský, ale jak sám říká, situace je horší a horší, protože Kalabrii před časem postihly veliké požáry a mnoho starých stromů bylo zničeno.

Koupit kvalitní briar začíná být problém, a tedy i ceny rostou. Jako nová perspektivní oblast těžby briaru se začíná jevit jižní Toskánsko, blízko měst Sienna a Grosetto.

Kvalitu dýmek se označuje číslicemi od jedné do osmi, přičemž 8 je nejvyšší ohodnocení. Dýmky 3. až 8. jsou hladké a záleží na kvalitě dřeva. O kategorii 8. žertem říká, že zrno u straight grain musí tvořit angel hair. Veškerá produkce je bez filtru, protože nerad pracuje s troubelí širší než 14 či 15 milimetrů a naprostou raritou jsou dýmky větší. Mauritii je také kuřák a preferuje spíš menší až střední hlavičky.