Dýmka, fajfka, čibuk nebo lulka...?

Dýmka, fajfka nebo lulka...? Podívejme se, co se skrývá za zákulisím slov spojených s kouřením tabáku.

Výraz dýmka pochází ze slova dým, což je české původem praslovanské slovo, které má indoevropský kořen dheu-, dýchat, vanout. Stejný základ mají i slova duch, duše, dech, dout a také třeba tymián. Jméno této rostliny je z řeckého thymos, dým, protože tymián se kvůli své silné vůni používal při zápalných, kouřových obětech. Fajfka je hovorovější varianta dýmky, do češtiny se to slovo dostalo z němčiny, kde Pfeife vzniklo z latinského pipa, trubice, píšťala. Ano, fajfka je jazykově velmi blízce příbuzná s pípou, tou, která se vyskytuje v hospodách. K fajfce bychom měli dodat, že Slovník spisovného jazyka českého uvádí tři další významy tohoto slova. Když něco odfajfkujeme, udělali jsme si v textu znaménko ve tvaru fajfky, které má znamenat, že jsme věc vyřídili. Další dva významy uváděné slovníkem jsou dnes už skoro neznámé. Fajfka se říkalo starým vojákům a starým mužům vůbec, patrně proto, že pro ně bylo typické kouřit fajfku, a fajfka se také říkalo vojenským sluhům, takzvaným pucflekům ? v tomto případě je těžké se důvodů dohledat.

Mnohem vznešenější a také méně používané slovo pro toto "náčiní ke kouření", jak říká slovník, je čibuk. Přesně řečeno, čibuk je určitý druh dýmky. Je to fajfka s krátkým vodorovným troubelem, které se jiným slovem také říká lulka. Čibuk je jazykově dost exotický, podobná slova sice existují i v polštině, ruštině, srbštině a chorvatštině, do všech těchto jazyků se ale čibuk dostal z turečtiny, jde vlastně o turecké slovo čybuk, které má v turečtině stejný význam, jediný rozdíl je, že se píše s ypsilonem po č. S lulkou je to skoro stejná písnička jako s čibukem. Také se do některých slovanských jazyků dostala z turečtiny, tam je slovo lülä, které tam znamená trubka či troubel. Na rozdíl od čibuku ale lulka asi není původní ani v turečtině, pravděpodobně se sem dostala z perských jazyků.

 

Poslední slovo, které občas slyšíme jako synonymum pro dýmku či fajfku, je gypsovka. To je původně rovněž určitý druh fajfky. Gypsovky nebyly vyráběné z gypsu, tedy ze sádry. Jen tak vypadaly. Byly to totiž dýmky hliněné, pálené z bílé hlíny. Pokud jde o výraz gyps, přišel do češtiny někdy kolem roku 1600 buď přes němčinu, nebo přímo z latiny, kde se sádře říkalo gypsum, což bylo z řeckého gypsos, které je nejspíš semitského původu.

Skončíme s troubelem neboli troubelí; obojí je správně, byť se korektor mého počítače domnívá, že troubel mužského rodu je špatně. Toto pojmenování části dýmky pochází stejně jako příbuzná slova trubka, trouba, trubice a třeba trubač ze starohornoněmeckého trumba, které znamenalo trubka

autor Michal Novotný, převzato z rozhlas.cz