„Dýmku a manželku zásadně nepůjčuji…

Záhady  Sherlocka Holmese Nikdo ze skutečných populárních osobnosti zřejmě nedodal dýmkám tolik proslulosti jako fiktivní fenomenální detektiv Sherlock Holmes, řešící i ty nejspletitější záhady zásadně tak, že z ní zamyšleně bafal a při tom spřádal nitky případu, bez ní by se totiž na něj nemohl soustředit. O tom, jak hluboko vstoupila tato neobyčejná literární postava do lidského povědomí svědčí fakt, že i dnes, téměř osmdesát let od smrti autora sira Artura Conana Doyla, chodí na adresu Baker street 221 B (mimochodem toto číslo v ulici ležící ve čtvrti Westminster nikdy neexistovalo, přestože tam je dnes muzeum!) stohy dopisů se žádostí o pomoc… Tohoto faktu se rozhodl využít vykutálený filuta, který v internetové aukci nabídl k prodeji zaručeně „echt“ dýmku Sherlocka Holmese s monogramem, co měl do její hlavičky vlastnoručně vytepat! Než správce sítě za dva dny odhalil podvod, vyšplhala se cena této „sběratelské rarity“ na deset tisíc liber! Podvod by mu bez problémů vyšel nebýt jeho nenasytnosti, nabídku totiž nechal na webových stránkách až příliš dlouho. Sultán a mocnář V Arabském světě oblíbená vodní dýmka, sisha, je zajímavá nejen tím, že kouř se tak nějak filtruje přes nádržku s tekutinou, ale i díky značné velikosti a tvaru. Traduje se, že ve „výbavě“ sultána z Bruneje se nachází unikátní kousek, vyrobený speciálně na jeho objednávku. Základ tvoří to úplně nejlepší pečlivě vybroušené sklo, tělo je zlaté, posázené drahokamy, náustek pak z nejušlechtilejšího jantaru. I když tuto dýmku nikdo neviděl a neví se ani, zda vůbec existuje jinak než v bujné fantazii, odhadují znalci, kteří mají o majetku tohoto neobyčejného muže přehled její cenu na milion dolarů!
I o další korunované hlavě, císaři Františku Josefu I. bylo známo, že měl v majetku dýmku, která, kdyby se našla, by mezi sběrateli způsobila pozdvižení. Jednalo se o takzvanou porcelánku, z kterých se sice moc kouřit nedá, protože se rychle rozpalují, za to jsou cenné tím, že je zdobily různými motivy, co vytvářeli i velmi známí malíři. V roce 1908, kdy stařičký mocnář slavil šedesát let svého panování dostal jako jeden z přečetných darů dýmku z míšenského porcelánu na niž byla jeho podobizna. Kam zmizela, je ovšem ve hvězdách.  Nápady otce zakladatele Mezi nejznámější výrobce dýmek, ale i tabáků a dnes už také parfémů, zapalovačů, hodinek, módních doplňků a bůhví čeho ještě patří bezesporu firma Dunhill. Ovšem to, že vůbec vznikla, lze přičíst na vrub kuřácké náruživosti „otce-zakladatele“ Alfreda. Ten totiž nejdřív opustil rodinnou tradici spočívající ve výrobě sedel, postrojů a dalších (převážně řemenářských) potřeb. Nástup automobilového průmyslu ho naopak inspiroval k tomu, aby místo nich přešel na doplňky a oděvy pro motoristy, ale protože ho dýmky nadále inspirovaly, otevřel v roce 1907 obchod s tabákovými výrobky, který nyní sídlí v londýnské čtvrti St. James´s. Jeho krédo: „Každá dobře prodejná věc musí být užitečná, ale zároveň  krásná. Ani to však nestačí. Musí také spolehlivě fungovat, být trvanlivá a aby měla úspěch, tak i nejlepší svého druhu na světě má platnost před lety stejně jako dnes. Výsledkem této jeho filozofie byl na svou dobu neobyčejný zapalovač Unique, první v historii, který šlo obsluhovat pouze jednou rukou! Proletáři na scéně Dýmku si ovšem z neznámých důvodů oblíbili i někteří jedinci, na které by lidstvo nejraději co nejrychleji zapomnělo. Jedním z nich byl neblaze proslulý „masový vrah“ Stalin, nebo u nás jeho alter ego Klement Gottwald. Je zajímavé, nicméně typické pro garnituru zavilých bojovníků proti kapitalistickému vykořisťování člověka člověkem, že oni rozhodně nekouřili jako jejich podřízení machorku z podomácku vyrobených dýmek, ale dopřávali si to nejlepší. Dýmku - vedle obligátního doutníku - si oblíbil i věčný revolucionář Ernesto „che“ Guevara. Tomu lze přičíst k dobru, že nejen byl - ale jako jeden z mála zůstal - lidovým vůdcem opovrhujícím mocí i bohatstvím až do své smrti v necelých čtyřiceti letech. I když patřil k vášnivým kuřákům, vlastně této vášni vůbec holdovat nesměl a je docela dost dobře možné, že kdyby ho nezabila kulka nepřítele, zahubily by ho o něco později plicní potíže! Od narození totiž trpěl poměrně těžkou formou astmatu, což pro něj bylo i důvodem pro studium medicíny - chtěl totiž lépe pochopit podstatu své nemoci! Ovšem kdyby umřel v posteli, nestal by se zřejmě předmětem obdivu několika generací levicových idealistů, toužících vybudovat nový, spravedlivý řád. Jak je vidět, dýmky provázejí či ovlivňují osudy i životy mnoha výjimečných mužů - ať už v dobrém či špatném směru. Příště si připomeneme další…                                                                            Jan JANULA