Muzeum dýmek

Dýmky neslouží jen ke kouření

Vše asi začalo tím, když některé výrobce dnes už (ke kouření) prakticky vůbec nepoužívaných porcelánek - rychle se zahřívají, až se někdy nedají udržet v ruce - napadlo vyzdobovat je nejprve jednoduchými ornamenty, později zprvu neumělými, ale postupem času čím dál propracovanějšími kresbami na různé motivy, nejpoužívanější byly myslivecké, lovecké a vojenské.

Tyto dýmky pomáhali vytvářet i mnozí známí malíři, takže jejich dnešní hodnota je vysoká, v aukcích či na burzách se prodávají i za desítky tisíc euro. Stejně ceněné jsou i mnohé další „kousky“ které sice nejsou cenné výtvarně, ale proto, že se jich mnoho nedochovalo, což se týká zejména dýmek z pálené hlíny či dalších (z hlediska jejich výroby) „exotických“ materiálů s nimiž se experimentovalo do objevení kořene brieru, něhož se dnes dělají.  

 

Muzea dýmek Postupně začali objevovat krásu dýmek i sběratelé a později se jejich kolekce stávaly částí muzejních sbírek v mnoha (zejména evropských) státech, nejčastěji městech či místech, kde mělo toto řemeslo letitou tradici, například francouzském Saint-Claude. Další podobné expozice můžeme vidět například v Nizozemí (tam dokonce tři, v Groningenu, Utrechtu a Goudě) Polsku, Rakousku, Německu, Itálii či Rakousku.  Nelze pochopitelně vynechat zemi, která dýmky ve světě proslavila nejvíc, Velkou Británii, žádný ortodoxní kuřák nevynechá návštěvu legendárního Dunhill pipe muzea v Londýně. Mezi velmoci v tomto směru ovšem patří i Česká republika, vůbec ne malé sbírky můžeme najít v Umělecko-průmyslovém muzeu v Praze, brněnské Moravské galerii, na zámku Javorník, skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm a Proseči, která byla - a stále je - centrem výroby dýmek u nás. Proseč -  malá (dýmkařská) velmoc 

Není divu, že právě tam v mnoha chalupách se našly (někdy bohužel i poškozené, na půdě mezi různým harampádím) staré, převážně dřevěné dýmky, zděděné po předcích. Ty se v šedesátých letech minulého století staly jádrem městské sbírky která čítá (zatím, protože další stále přibývají) tři stovky nádherných exponátů.  Aby bylo vše stylové, jeumístěna v původní roubené chalupě z osmnáctého století přímo na náměstí, jediné, co se dochovala z původní dřevěné zástavby té doby. Asi nemá cenu popisovat to, co je mnohem lépe patrné z fotografií, takže jen zmíníme otevírací dobu - po-pá 10:00-16:00, so 10:00-17:00, ne 10:00-15:0 a to, že všechny vystavené dýmky jsou vyrobené buď v Proseči nebo jeho bezprostředním okolí. A protože zájem návštěvníků, toužících obdivovat nevšední krásu tvarů - stejně jako řemeslný fortel našich předků stále stoupá - uvažuje Sdružení obcí Toulovcovy Maštale, které toto malé velké muzeum provozuje o rozšíření, ale zatím chybí prostory. Další informace čtenáři najdou na www.mastale.cz

Dýmkařské rarity

V každém sběratelském oboru se najdou rarity, za které se platí velké peníze a dýmkařství rozhodně není žádnou výjimkou. Roli pomyslného Modrého Mauritia plní převážně nejstarší dýmky vůbec, indiánské, které mají původ v Severní a Střední Americe, zejména Mexiku a okolí, kde mýtická sídlila Aztécká a Mayská  říše. Bohužel, i když nebyly zhotoveny ze zlata aby byly rozkradeny jako většina z nedozírných pokladů těchto národů (většinou měly hlavičku katlinitu, měkkého červeného kamene připomínající mastek) dochovalo se jich jen velmi málo. To samé se týká i Jižní Ameriky, kde se zase nejčastěji vyráběly z tropických dřevin a měly velmi často podobu zvířat. I z těch zbyly v nejlepším případě torza, španělští conquistadoři totiž všechny „pohanské náboženské předměty“ nemilosrdně ničili.

 Asi nejproslulejší se však zejména díky dobrodružným románům Karla Maye stala obřadná dýmka míru - kalumet. Její délka byla až jeden metr, troubel byla obvykle buď šroubovitě tvarovaná nebo ji dokonce nahrazovalo topůrko válečné indiánské sekyry - tomahavku! I těch ovšem zbylo žalostně málo, čehož před pár lety využil jeden mazaný podvodník. Ten podle jednoho z mála dochovaných exemplářů vyrobil napodobeninu, kterou vydával za kalumet přemožitele generála Custera, proslulého medicinmana a náčelníka lakotského kmene Súů (u nás se vžil název Siouxů) Sedícího býka. Byl z toho pěkný poprask a zřejmě by se mu povedlo i získat desítky milionů dolarů které chtěl, kdyby z neznalosti nepoužil i přírodní materiály, které se v té době na severoamerickém kontinentu ještě nevyskytovaly. Nejdražší dýmka na světě tak zůstává stále nehmotná, nachází se na obraze Pabla Piccasa Chlapec s dýmkou, vydraženého v roce 2004 aukční síní Sotheby´s za astronomickou sumu 104, 1 milionů dolarů…

                                                                           Jan Janula