Čím se liší kubánský doutník od ostatních

Kuba má nejlepší půdu na světě pro pěstování tabáku. Několik polí, neboli „vegas“, jsou považována za vhodná pro pěstování druhu, který se používá k výrobě havan.

1. Plantáže

Kuba má nejlepší půdu na světě pro pěstování tabáku. Několik polí, neboli „vegas“, jsou považována za vhodná pro pěstování druhu, který se používá k výrobě havan. Některá z nejlepších polí se nacházejí v oblasti Vuelta Abajo, považováné za nejlepší na světě pro pěstování tabáku. Je zde jediná půda, na které je možné pěstovat všechny druhy listů.

Čtyři zóny pěstování tabáku se nacházejí ve středu a na východě země, dohromady tvoří oblast známou jako Vuelta Arriba. V nejvýchodnější části se nachází podzóna Orients. Pokrývá části provincií Santiago, Hoiguin, Gramma a Ciego de Avila. Směrem nahoru do středu země leží podzóna Remedios, která pokrývá provincie Santa Clara, Cierifuegos a Sancti Spiritus. Zóna Partido, kde se pěstují krycí listy, se nachází na jihu Havany.

01.jpg

Provincie Pinar del Rio je na západním okraji ostrova, kde jsou dvě poslední zóny pro pěstování tabáku: Serra Vuelta, zahrnující východní část provincie, a Vuelta Abajo, nejznámější oblast pro pěstování tabáku na světě. Vuelta Abajo se rozkládá převážně ve střední části, zasahuje ovšem i východní a jižní část provincie. Již od 18. století je na Kubě přední oblastí pro pěstování tabákových listů té nejlepší kvality.

2. Pěstování tabáku

Práce je těžká a podmínky extrémně náročné, vyžadují jemné a zkušené ruce. Vysoké teploty, vlhkost a dlouhé hodiny práce, ale neodradí kubánské farmáře od toho, aby do pěstování tabáku dali svá srdce, duše a zkušenosti. Koneckonců je to hluboce zakořeněná rodinná tradice obsažená v každém aspektu kubánské kultury pěstování tabáku.

Na Kubě existují dva různé způsoby, jež závisejí na druhu pěstovaných listů. První způsob je pěstování volně, známé také jako „cultivo al sol“, neboli pěstování na slunci. To je jediný druh tabáku, který představuje pravý kubánský tabák – produkuje čtyři z pěti různých listů používaných k výrobě doutníků: „volado“ (mírně kořeněné listy), 02.jpg„seco“ (středně kořeněné listy), „ligaro“ (bohatě kořeněné listy) a „capote“ (neboli vázací listy). Všechny se pěstují na slunci.

Druhá metoda se nazývá „cultivo tapado“, neboli pěstování pod přikrývkou. Listy pěstované tímto způsobem se používají výhradně pro vnější krycí listy a rostou na polích zakrytých bílou látkou, která slouží jako ochrana rostlin před sluncem. Tento druh listů se pěstuje hůře než ostatní druhy listů používané k výrobě doutníků, což dokládá důležitost krycích listů.

Záhony se připravují nejprve v červenci a srpnu na prázdné a dobře odvodněné půdě. Po 45 dnech zalévání vyrostou ze semena rostliny do výšky 15 až 20 cm a jsou připraveny na přesazování. Sazenice se přesazují v říjnu a pak se nechají asi 45 až 50 dnů růst do dospělosti. Sklizeň začíná asi po 50 dnech. Je to úkol, který je těžký, práce postupuje velmi pomalu a je to jemná činnost. Listy musí být ručně sklízeny po jednom. Po sklizni jsou převezeny do tabákových domů (stodol, kde se listy suší).

Tady dochází k třídění různých druhů. Tabák pěstovaný na slunci se používá jako náplň a vázací list. „Volado“, neboli lehce kořeněné listy z nižší nebo spodní části rostliny, dobře hoří, mají málo aroma a jsou málo silné. Tabák „seco“ ze střední části rostliny je silnější a hoří pomaleji než „volado“, je nejaromatičtějším listem rostliny. Vázací list je obvykle vybírán z části rostliny mezi listem „seco“ a listem „volado“. Tabák „ligero“ pochází z vrcholu rostliny a je obvykle silnější než ostatní listy. Má méně aroma než „seco“ a hoří nejpomaleji ze všech listů rostliny. Vnější krycí list pochází z tabákových rostlin pěstovaných pod přikrývkou, neboli „tapado“.

Všechny nově sesbírané tabákové listy musí před použitím projít řadou přírodních procesů. Ty zahrnují sérii změn v listech, které upraví jejich chemické, fyzické a organoleptické vlastnosti. Proces začíná v „tabákových domech“, čili stodolách na sušení. Tady se tabák suší vzduchem, potom nastane první fermentace, kdy se zbaví stonků, je tříděn, nastane druhá fermentace, následuje sušení vzduchem, zabalení a opatření štítkem s uvedením stáří a poté je poslán do továren na doutníky.

3. Tvary a velikosti

Chloubou havan je obrovská škála výběru: 34 značek a 240 různých doutníků.

Délka havana se může lišit – od méně než 10 cm až přes 23 cm. Standardní průměrná výrobní míra je známá jako „capo“ neboli kalibr a je vyjádřena ve čtyřiašedesátinách palce. Kalibr „prstýnku“ se liší od 23 (9,1 mm) až po 52 (20,6 mm).

Na Kubě jsou velikosti známy jako „vitolas“, „Vitola de Galera“ je název užívaný továrnami pro každý formát – název továrny. „Vitola de Salida“ je název na krabičce, což znamená obchodní jméno.

03.jpg

Někdy je název továrny stejný jako obchodní jméno, ale nestává se to příliš často. Název továrny má pro každou značku často odlišné obchodní jméno. Někdy se pro různé značky vyrobené v různých továrnách užívají stejná obchodní jména.

Každá značka má svůj vlastní charakteristický styl chuti, ale různé „vitolas“ mohou nabídnout odlišné příchutě.

• Čím je doutník delší, tím více chuti vám poskytne a tím čerstvější bude kouř.

• Čím bude doutník širší, tím pomaleji bude hořet a vyprodukuje více kouře s intenzivním aroma a příchutěmi.

• Doutníky „Doble Figurado“ (zašpičatělé na obou koncích) mají zvláštní chuť od začátku, dominantní chuť krycího a vázacího listu. Jejich skutečná chuť je skryta, než se dostanete k širší části doutníku.

• Čím je doutník užší, tím rychleji je vykouřen a soustředí své příchutě ve vašich ústech a nabízí ostřejší chuť.

Do určité míry může míchač kompenzovat tyto rozdíly například vynecháním listu „ligero“ (list s nejsilnější příchutí) ve směsi slabších doutníků. (Havana s „cepo“ neboli kalibrem menším než 36 nemají list „ligero“.)