Havana festival, aneb chvála doutníku (díl I.)

Festival sice začíná až 27. února, vzhledem k tomu, že jsem tu na pozvání samotného Habanosu, na registraci přicházím již v neděli 26.

Registrace:

Festival sice začíná až 27. února, vzhledem k tomu, že jsem tu na pozvání samotného Habanosu, na registraci přicházím již v neděli 26. Všude je vidět spokojenost a nikdo si nepřipouští, že je neděle.

logo.jpgChvíle postávání a čekání, protože tu nejsme sami – přijeli již první nedočkavci na opojení v tabákovém dýmu. Netrpělivě čekám, co taková registrace obnáší. V doutnících zdaleka nejsem nováček, ale tady jsem poprvé.

Odškrtnutí v seznamu a předání vstupenek na všechny akce, které jsou součástí festivalu. Nezdvořile nahlížím do seznamu a s překvapením čtu všechny ty země, odkud mají dorazit zájemci o novinky na doutníkovém nebi – Korea, Itálie, Německo, Kazachstán, Japonsko, USA… Teď už je bezpochyby jasné, že na festival se sjíždějí snad všichni, co mají něco ve světě společného s kubánskými doutníky a kteří ke kultuře doutníků našli svoji cestu.

Můj průvodce Kubou a celým festivalem je dlouholetým pracovníkem Habanosu a s jeho pomocí jde všechno bez problémů. Překvapuje mě, že se s každým zastavuje a vede širokou diskuzi o práci, rodině, osobních starostech. Na můj dotaz, jest-li jsou to kamarádi, prostě odpovídá, že jsou to bývalí či stávající spolupracovníci, obchodní partneři. Na údiv, že tohle jsem v Evropě neviděl, odpovídá velmi přímě: „Jsme taková velká rodina, máme jedno společné – doutníky.“ Později poznávám, že takový vztah mezi lidmi na Kubě je normální.

Postupně mi představuje svého souseda, se kterým žili vedle sebe 20 let, svoji rodinu na Kubě, malou sestru, které jsou tři roky. Všude vládne stejná nálada. Máme spoustu povinností, ale můj průvodce si i mezi nimi nachází čas na návštěvu známých.

I já jsem brán jako součást rodiny, takže postupně ochutnávám domácí moučník, Havana klub, zdejší kávu atd. Musím konstatovat, že mi vše chutná a všichni se snaží, abych se cítil dobře. Ani v hovoru mi není nic odpíráno, moje zvědavost sice všechny zaráží, když se ptám, jak se pěstuje tabák a jestli dochází ke šlechtění rostlin, jaké rostliny se používají a kdo na tom pracuje.

Chvílemi vypadám jako špion. Naštěstí můj průvodce již ví, že se jedná o moji profesionální deformaci, po 8 letech v tomto oboru si už nevím, co všechno vymyslet. Nakonec se mi dostane odpovědi, že samozřejmě jako v každém odvětví dochází ke křížení druhů tabáku, aby rostlina byla odolnější proti škůdcům, měla kvalitnější listy atd. O receptuře na to, jak se to dělá, samozřejmě nikdo asi nepoví, vždyť je to jejich know-how, které zakládá Kubě světové prvenství v kvalitě doutníků.

Den končí, začíná pršet, vypadává elektrika. Nic šokujícího, za půl hodiny je opět vše v normálu. Odcházím na hotel dospat hodiny z letu, které jsem ještě nedohonil.

bannerFestival2006.jpg