Vrch miliónů křížů

Jsou místa, která jsou z pohledu turisty takzvaně o jedné památce či jednom výhledu, a přesto se nedají minout. Sem patří i Šiauliai, čtvrté největší město Litvy. Leží shodně tři hodiny jízdy od Kaunasu, Vilniusu, Klajpedy či Rigy. Z těchto měst se sem ročně sjíždí desítky tisíc návštěvníků.

Deset kilometrů za Šiauliai se totiž tyčí Kryžiu kalnas alias Vrch křížů. Místo, kde náboženský symbol ohromí i nevěřícího. Místo, které je pro Litevce symbolem vlastní identity, a konečně místo, které navždy připomíná, jak bezohledně dokázala šlapat ruská noha tam, kudy se jí v historii zamanulo projít.


Jazyk vrahů
Jestliže platí "Za vším hledej ženu", nemůže být ani Kryžiu kalnas výjimkou. Ačkoliv tahle slečna k tomu přišla jako slepá k houslím. Kdysi dávno ve středověku v Šiauliai místnímu sedlákovi ochořela dcera. Když se nemoc protahovala, začal si zoufat, a tu se mu zdál sen. V něm mu anděl sdělil, že zatluče-li na kopci za městem do země kříž, dcera se uzdraví. Sedlák nelenil, učinil, jak mu bylo zvěstováno, a děvče skutečně vstalo z lůžka. Pověst o zázraku se rychle roznesla a křížů začalo přibývat. Tolik praví legenda. Historici zase hovoří o tom, že dotyčné kopce sloužily ve 14. století jako pohanské kultovní místo a později zde stála pevnost livonských rytířů. Kříže se na nich začaly objevovat na pamět protiruského povstání v roce 1831 a mocný soused se i v budoucnu postaral o tisíce důvodů proč vztyčovat další a další. Kříže tedy neměly pouze význam náboženský, nýbrž také protiruský, potažmo protisovětský. Sami uchvatitelé o tom dobře věděli. Vždyť byly kříže sovětskými buldozery třikrát srovnány se zemí. A vždy vyrostly znovu a bylo jich ještě víc. Ostatně staletý útlak je v srdcích a myslích Litevců zapsán dodnes. Starý muž prodávající suvenýry svolí k rozmluvě v ruštině, nicméně neopomene zdůraznit, že bude hovořit "jazykem našich vrahů". Nevyplatí se ani připomínat, že i Češi poznali, jak pevné je ruské objetí. "Vy jste si za komunismus mohli sami. Aktivně jste kolaborovali. My jsme si vybírat nemohli, nás posílali na Sibiř," zůstává stařec nekompromisní. Ostatně právě deportovaným jsou tisíce křížů věnovány.

Za mrtvé i odvlečené
Vrch křížů se nachází deset kilometrů za Šiauliai směrem na Rigu. Leží asi dva kilometry od hlavní silnice, autem se k němu dá přijet velmi jednoduše. Autobus ovšem hlavní trasu neopouští, takže poutníky čeká menší procházka. Očekával jsem, ostatně jako mnozí další, že mi budou už zdálky kynout obří kříže, které
budou stále větší a větší. Zcestná představa. Třebaže vrch leží v jinak rovinaté krajině, zjevily se krucifixy až na poslední chvíli. Jsou rozmístěny na dvou pahrbcích o velikosti 8-10 metrů a celkové délce 105 metrů. Vstup na kopce je tvořen půlkruhem větších křížů uprostřed nichž začíná schodiště. Naproti němu stojí obrovská křížová plastika - dar od papeže Jana Pavla II. Stoupám schodištěm, na němž sedí žebračky s nataženou dlaní či připravenou miskou (myslím, že pro tuto profesi je Kryžiu kalnas malý Klondike). Proplétám se mezi kříži a cítím, jak se mezi ně doslova propadám. Jsou všude. Několikametrové, střední, menší i ty úplně nejmenší dřevěné, které se prodávají před areálem za 1 lit (cca 9 kč). Ty pocházejí většinou od turistů, stejně jako růžence, které jsou u stánků jen o málo dražší. Místní většinou věnují kříže vlastní. Ani zde se fantazii meze nekladou, a tak každého upoutá nepřehlédnutelný kříž z ruských SPZ, jenž některé návštěvníky poněkud pohoršuje. Po chvíli zmateného pobíhání po cestičkách, kdy se místy doslova prodírám kříži, se zjitřená mysl uklidňuje a všimnu si, že na mnoha křížích jsou nápisy. Některé představují nejrůznější lidské osudy, které skrývá jméno a den deportace na dalekou Sibiř, odkud se mnoho Litevců nikdy nevrátilo. Jiné spíše vypovídají o jejich autorovi. Odkud byl, kdy zde zanechal svou vzpomínku. Neznámý Američan neodolal a pomaloval svůj příspěvek pruhy a hvězdami, jsou tu kříže z Kanady, Austrálie či Brazílie. Kolik jich tu jen může být? Shodujeme se, že určitě přes milion. Nikdo nám to přesně nepoví, protože jich každou hodinu přibývá. A když zavane vítr, malé kříže zavěšené na těch větších se rozpohybují a rozehrají improvizovanou symfonii zvuků. Možná byla kdysi slyšet až na Sibiř.

foto: JP, Cigarclubmagazine