Můj dům - můj hrad aneb několik tváří anglické vesnice

Anglická krajina je velmi různorodá. Poblíž Cambridge se pasou celá stáda dostihových koní, v přístavu Rye zase rybářské čluny "utopené" v bahně, čekají na příliv, který je odnese na volné moře.

Pro Yorkshire jsou typické malé farmy na úbočích kopců. Přes veškeré geografické rozdíly má však zdejší venkov jedno společné – stejný životní styl...

Návraty do minulosti

I proto od sebe anglické vesnice pomalu nerozeznáte, převládají cihlové, jednopatrové domky s zahrádkou a sytě zeleným, pánem domu pečlivě ošetřovaným trávníkem. I zařízení vnitřních prostor bývá totožné. Dole je obývák s nezbytným krbem, WC a kuchyně, nahoře koupelna, ložnice. Počet dalších místností závisí na počtu dětí - vlastně spíš na tom, jakého jsou pohlaví. Britský právní systém totiž od deseti let věku nepovoluje společné soužití bratra a sestry, musí mít samostatný pokoj ihned poté, co starší překročí stanovaný limit. Rodiče tak mohou bydlet klidně jen v jedné místnosti, ale děti ne! Pro Angličany je typické, že si pečlivě střeží své soukromí. Navenek jsou ochotní i ohleduplní, ale právě jen navenek. I když se na ulici uctivě zdraví obligátním "How are yo?" odpověď je už moc nezajímá a někdy na ni ani nečekají. Nebývá u nich zvykem chodit na návštěvy a k sobě také mnoho lidí nezvou.. Především na venkově pak mají lidé silný vztah k majetku, což se netýká jen obydlí, ale i všech nemovitostí. Není zvláštností vidět oplocený potok či rybník. Cedule Privat - No entry je běžná jako dopravní značka. Když se vydáte do lesa na houby, musíte být připraveni i na to, že budete zdvořile leč nekompromisně vykázáni jeho majitelem. Nalezené hřiby vám pak nezabaví jen proto, že Angličané o sbírání hub nic nevědí.

03.jpg 03.jpg 03.jpg

Jejich denní režim začíná přípravou snídaně, která však spíš připomíná hotelové menu. Na stole je šunka či slanina s vejci, toasty, sýr, jam, máslo, corn flakes, müsli. Patří k dobrým mravům, že matky vozí děti autem do školy a zpět. I tehdy, kdy by tam byly mnohem dřív pěšky. Během povinné školní docházky musí také děti nosit jednotné oblečení. Školy mají své barvy i znak, umístěný na viditelném místě trika, saka, či mikiny. Tyto "uniformy", kromě finančních úspor, což ocení zejména otcové dospívajících dívek, pomáhají utlumit sociální rozdíly. Navíc posilují pocit sounáležitosti a hrdosti na svou "alma mater". Perličkou britské výchovy je nechuť k tělesným trestům, zcela nepřijatelné pak jsou na veřejnosti. Pokud dá rodič na ulici dítěti běžný výchovný pohlavek a vidí ho přitom policista, může se připravit na oplétačky se zákonem. Angličané ovšem své ratolesti nebijí a zařvou na ně jen málokdy. Je ovšem třeba přiznat, že následkem toho jsou rozmazlené, drzé a obtížně zvládnutelné. Nedostatkem sebevědomí však určitě netrpí, zase může být výhoda.

Lidé na vesnici si vzájemně vypomáhají drobnými službami, hlídají navzájem děti, často spolupracují při ostraze svého majetku. V těchto místech je dokonce 02.jpgumístěna značka: This is neighborhood watch area, varování případným lapkům, že tady jim pšenka nepokvete. S troškou nadsázky lze říci, že je to nenápadný druh domobrany. V každé vísce také najdete alespoň jeden kostel a v jejím blízkém okolí určitě leží nějaký ten hrad. Nejvíc jich je na území těch starobylých hrabství -Wessex, Essex, Kent. Angličané, pyšní na svou minulost, ovšem stejně o své památky pečují, neradi se zbavují toho, co jim připomíná zašlé rytířské časy. Nemusí to být ani historické budovy, i obyčejné staré domy raději pracně zrekonstruují, než by je zbourali.

Hospody versus kluby

Pořekadlo, že do stánku božího se chodí v neděli, do hospody i v týdnu, platí beze zbytku. Nejlepší atmosféru mají takové malé, zastrčené lokály s rozvrzanými stoly a nepostradatelným krbem. Ceny alkoholu ovšem připomínají drahotu, i pivo stojí průměrně dvě libry! Všechny hostince po celé zemi mají úředně stanovenou zavírací hodinu na jedenáctou večer a bez pardonu ji dodržují. Proto také mnozí muži chodí raději do klubů, kde toto nařízení neplatí. Tam je navíc pití levnější, protože obsluhují samotní členové. Kluby patří k britské tradici, jsou místem, kam se gentlemani chodí odreagovat – od pracovních povinností i manželky. Vybaveny jsou hlubokými křesly, pípou, kulečníkem a šipkami. Working mens club - Klub pracujících mužů - najdete i v nejzapadlejší vsi. Stát se členem ovšem není zrovna snadné. Proti přijetí nováčka nesmí mít nikdo námitky, ten musí projít hlasováním a navíc je třeba, aby měl jako ručitele důvěryhodnou osobu z řad stálých klubistů. Přespolní do nich přijdou výjimečně, většinou jako čestní hosté.

Dostihy a sázky

Angličané jsou hravý národ, což dokumentuje i to, že právě zde vznikla drtivá většina všech sportů. Nejpopulárnější ovšem není fotbal, ale kriket a koňské dostihy. Ty i kvůli sázení, což je další národní vášeň. Vsadit si lze i na to, že zítra bude konec světa, nebo jinou pitominu. Při popisu venkovského stylu života pak nelze opominout dvě z nejčastějších rodinných zábav - piknik a party. Piknik spočívá v tom, že se o víkendu rodiče s dětmi seberou a jedou na výlet. Chaty neznají, pouze movití občané mají v lázeňských městech pronajatý či koupený domek. K jídlu si buď vezou sendviče nebo na místě zakoupí "fish and chips". Tato kombinace smažené ryby a hranolek patří k nejoblíbenější jídlům. Zdejší kuchyně je vůbec svérázná, stejně tak i stravovací zvyklosti. V angličtině neexistuje výraz pro přání dobré chuti. Podle zlých jazyků to dává smysl, protože jejich jídla stejně žádnou chuť nemají.

Na piknik nejezdí jen do přírody. Nakonec té bez plotů, moc nezbývá! Častým cílem jsou přímořská letoviska. 06.jpgNikoli však za účelem koupání (moře je špinavé, ale hlavně studené). Většina našinců si "aktivní odpočinek" představuje přibližně takto: nejdřív pracně najdou místo k zaparkování, z kterého by měli nejlepší výhled na vlny. Poté sklopí sedadla a rozvalí se na nich, někdy i okénko otevřou! Pak jen sedí, čumí, chroustají brambůrky a pijí kolu. Někdy stráví v autě hodiny bez toho, že by z něho vystoupili. Večer nastartují a jedou domů. A tomu říkají příjemně prožitý den!

Párty je o něčem jiném. Pořádá se obvykle k narozeninám či jiné významné příležitosti, je i běžné i to, že šéf firmy na ni pozve své zaměstnance. Odehrává se venku, nejčastěji na zahradě. Protože však tady často prší, postaví hostitel i velké stany, kam se mohou hosté schovat. V jednom bývá veliký rožeň, na němž se opéká kuře, ryby, párky, hamburgery, či jiné dobroty. K pití se podává pivo, whisky, víno a nealkoholické nápoje. Chování je mírně uvolněné, leč decentní, na což si Britové potrpí. Vidět na ulici opilého člověka je (s výjimkou vykřičených městských čtvrtí) velmi vzácné. Dospělí také občas pořádají dětskou party, která má perfektní atmosféru. Nedělá jim problémy připravovat i několik dnů svým ratolestem zajímavý program. Převlékají je do různobarevných kostýmů či masek, kreslí na obličej podoby zvířat a pohádkových bytostí, v nejhorším případě jim alespoň nasadí strašidelnou škrabošku. Vymýšlejí pro ně i bláznivé soutěžní disciplíny - zkrátka baví je i sebe. Kdybych měl možnost zvolit si místo, kde chci prožít dětství, určitě by to byla Anglický venkov. A bral bych to i jako dospělý….