Dillí - lesk a bída Indie

Dillí je hlavním městem Indie a s asi 14 milióny lidí (s přilehlými okrajovými částmi je to více než 20) je také třetím největším městem světa. Je považováno za hlavní město moderní Indie. Nabízí fascinující rozdíly mezi starou a novou částí, mezi modernou a historií

Nové Dillí bylo vybudováno Brity ve dvacátých letech devatenáctého století jako město širokých bulvárů, zelených parků, zahrad a vládních budov. Rozhodně stojí za návštěvu dva důležité monumenty historie - Humayunova hrobka a Qutub minaret. Mezi další zajímavé stavby patří i Indická brána (India Gate), budova parlamentu a místní chrám. Ve staré části Dillí byste neměli minout Červenou pevnost a palác mughalského panovníka, náhrobek Máhátmy Gandhího a největší indickou mešitu Jama Masjid.



Červená pevnost

Červená pevnost neboli Lal Qila dostala jméno podle červeného pískovce, z něhož jsou postaveny její zdi. Pro různé paláce a audienční sály však byly použity ušlechtilejší materiály. Pevnost byla postavena v letech 1639 až 1648 pro mughalského císaře Šáhdžáhána a proslavila se bohatstvím mramoru, stříbra a zlata i hojnou klenotnickou výzdobou. Během let mnoho pokladů zmizelo a některé původní stavby byly zničeny. To, co zbylo, přesto pořád dává dobrou představu o mughalské říši v době jejího rozkvětu.



Šáhdžáhán chtěl po smrti své ženy, pro kterou zřídil Tádžmahal, přeložit svou císařskou rezidenci z Ágry do Dillí, nebo přesněji, do nového města, které se mělo jmenovat Šadžahánabad. Tam postavil Červenou pevnost jako své vlastní císařské město.

Ke komplexu každého mughalského dvora patřily dvě audienční místnosti - Díván-i-Am a Díván-i-Chás. Jedna se používala při veřejných audiencích u panovníka, druhá byla určena pro soukromé audience. Obě se v Červené pevnosti zachovaly. Díváni-Am je velký sál postavený na podezdívce, který se do tří stran otevírá ve vnitřní nádvoří. Tady se mohl shromáždit velký počet lidí a prosebné žádosti se panovníkovi přednášely veřejně. Díván-i-Chás bylo místo, kde se císař soukromě radil se svými úředníky, nebo se zahraničními vyslanci. Kdysi měl prostorný vnitřní dvůr s mramorovou podlahou a stříbrným stropem. Šáhdžáhán nechal zhotovit pro Díván-i-Chás známý Pnví trůn. Bylo to dílo výjimečně bohatě zdobené drahokamy a jeho zhotovení trvalo sedm let. V roce 1739 byl tento trůn odvezen do Persie. Nápis v audienční místnosti Díván-i-Chás dokládá, co si Šáhdžáhán o tomto místě myslel: „Jestliže existuje ráj na zemi, tak je to zde, zde a jen zde."



Kdysi bylo v Červené pevnosti šest královských paláců (Makal). V paláci Mumtáz Makal je dnes muzeum. Další palác se nazývá Rang Makal (Pomalovaný palác), ale malby už dávno zmizely. Chás Makal je třídílný palác. Vždy tři místnosti sloužily ke spaní, popřípadě k rozjímání, dlouhá hala se stropními a nástěnnými malbami se používala jako jídelna. Syn Šáhdžáhána a jeho následník, Aurangzéb, postavil v pevnosti neobvyklou Perlovou mešitu (Moti-Masjid). Mešita i se svými dvory je relativně malá, ale má něžně působící prostorovou strukturu. Obzvlášť efektní jsou černé mramorové intarzie na bílém mramorovém podkladu.

Před bránou Lallo vedoucí do paláce si lze dosud prohlédnout arkádu s obchody a císařské lázně. Po povstání roku 1857 byla velká část pevnosti stržena, aby se udělalo místo pro kasárna. Spisovatel 19. století James Fergusson, který psal o indické architektuře, označil tuto demolici jako „vědomý alt zbytečného vandalismu".
Purána-qila neboli „Stará pevnost” je jedním z nejstarších památníků v Dillí. Byla přestavěna v 16. století císařem Humjunem a afgánským vládcem Šérem Šáhem Surim.


 

hrobka Safdardžangova

Byla postavena v letech 1753-4 (a tedy jako jedna z mála až po Tádž Mahálu, který je z 1631-53) a zvenku působí skvěle. Jako většina mogulských hrobek je postaven na několik metrů vysokém podstavci z červeného pískovce. Vnější stěny má bohaté zdobené ornamenty vysekanými do pískovce. Hrobce vévoí obrovský dóm. Uvnitř je mramorová rakev zapuštěná do země. Kolem hrobky se rozkládá zahrada symetricky prostoupená širokými kanály, kde před léty stříkali fontány.



Hrobka Mohammeda Šáha (1450) byla modelem pro pozdější hrobku Humajúnovu, která zase předcházela Tádži. Když člověk tyto hrobky pozoruje, může si celkem dobře udělat obrázek o postupném vývoji stavebního slohu, který vyvrcholil právě Tádž Mahálem. Hrobka Mohammada Šáha je mu nejvíc vzdálená: nemá čtvercoví půdorys, ale osmihranný. Není sice moc dobře udržovaná (na rozdíl třeba of Safdardžangovy hrobky), ale ke srovnání to úplně stačí. Kolem hrobky je ze všech stran vytvořena kolonáda z vysokých palem.



V zahradě je i napůl rozbořená mešita Bara Gumbad (se skvělými nástěnnými plastikami, zobrazujícími citace z koránu) a i vysoká hrobka Sikandera Lodi (1517). Zahrada je na podobné stavby neobvykle bohatá. Nachází se zde ještě jedna velká hrobka a několik pěkných kamenných altánků. Kromě lidí se tady líbí i lasičkám. Lítají ze stromu na strom nebo po kamenech a koukají co by si kde dali k jídlu.

Ze zahrad Lodi je to několik kilometrů na sever k hrobce Humajúnově. Tady je suverénně nejvíc turistů. Možná proto, že je, na rozdíl od předchozích hrobek, celkem blízko centru a k tomu aby ji člověk viděl není potřeba vynaložit takovou námahu.

Kutab Minar

Kutab Minar, komplex postavený v afghánském slohu, pochází z doby nástupu mogulů v Indii. Hlavní částí komplexu je mešita Kuvat-ul-Islam, nebo spíš to co z ní zbylo: několik zdí a bran. Ty jsou opravdu působivé, celé pokryté vytesanými citacemi z Koránu. Nádhera. I vlastní Kutab Minar, 73 m vysoký minaret, po němž je komplex pojmenovaný je celý posetý vytesanými citacemi z muslimské nejsvatější knihy. Další zajímavostí je sedmimetrový sloup, který byl vyrobený z tak čistého železa, že za celých 2000 let nezrezavěl. Ani vědci nedokáží odpovědět na otázku jak mohl být podobný sloup před tak dávnou dobou vůbec vyroben.



Chrám víry bahai


Chrám víry bahai’i nazývaný podle svého tvaru Lotosový chrám leží na jihu Dillí. Je postaven z bílého mramoru a položen uprostřed skvěle udržované zahrady, přímo před chrámem je několik smaragdových jezírek. Každý sem může přijít a pomodlit se podle své víry. Takový je alespoň původní účel této dost neobvyklé, ale krásné stavby a ostatně i podstata filosofie bahai’i. Nejde o žádný starý chrám - byl dokončen teprve roku 1986. To ale nic nemění na tom, že je krásný a nesmírně působivý. Pokud se vám líbí, vězte, že další můžete najít po celém světě, asi nejblíže je chrám v Haife v Izreali s nádhernými zahradami